Při stavbě pergoly si mnoho lidí klade otázku, jak hluboké patky jsou vlastně potřeba, aby byla stavba pevná, stabilní a odolná vůči povětrnostním podmínkám. Správná hloubka patek je totiž základem dlouhé životnosti celé pergoly. Tento zdánlivě jednoduchý detail může rozhodnout o tom, jestli vám pergola vydrží bez problémů několik desetiletí, nebo budete už po první zimě řešit nepříjemné trhliny či pokles konstrukce. Hloubka patek není univerzální, vždy záleží na více faktorech.
Základním předpokladem pro určení hloubky patek je znalost typu a únosnosti podloží na pozemku, kde bude pergola stát. Půda může být v různých lokalitách naprosto odlišná – někde narazíte na hutnou hlínu, jinde na štěrk, pískovou zeminu nebo dokonce skalní podloží, což ovlivňuje, jak hluboko musíte kopat. Obecně platí, že v měkkých nebo jílovitých půdách je potřeba jít s patkami výrazně hlouběji než v půdách štěrkovitých nebo skalnatých. Kromě typu půdy musíte přihlédnout i ke klimatickým podmínkám, především k tomu, jak hluboko v zimě v dané oblasti promrzá zem. Pokud byste totiž patku umístili pouze do hloubky 20 nebo 30 cm a zem by v zimě promrzala do větší hloubky, hrozí vyzvednutí patky mrazem, což způsobí nežádoucí pohyb celé konstrukce. Proto se doporučuje hloubku vždy navrhovat tak, aby spodní část patky byla minimálně 10–20 cm pod úrovní maximálního promrznutí půdy, což je v ČR obvykle 80 až 120 cm podle regionu. Samozřejmě, čím větší a těžší je samotná pergola, tím důležitější je patku zakotvit do dostatečné hloubky, protože jen tak bude odolávat i většímu zatížení větrem nebo případnému sněhu na střeše. Dobrým tipem je zjistit si u sousedů nebo na místním stavebním úřadě, jakou hloubku základu doporučují právě ve vaší oblasti.
Kromě geologického složení pozemku a klimatických podmínek je důležité uvažovat i o samotné konstrukci pergoly, jejím tvaru, velikosti, zatížení a předpokládaném využití. Pergoly mohou být různé – od malých jednoduchých konstrukcí, které slouží jen k zastínění posezení, až po rozsáhlé stavby propojené se zahradní kuchyní, skladem nebo dokonce zimní zahradou. Pro větší konstrukce a pro pergoly, které mají nést vyšší zatížení například od těžké střechy či popínavých rostlin, je vždy třeba volit hlubší a robustnější patky. U menších pergol postačí často patky o hloubce 70–80 cm, zatímco u větších se doporučuje jít klidně do 120 cm i více, zejména pokud jde o samostatně stojící pergolu vystavenou silnému větru. Při navrhování je také dobré myslet na to, že patky by měly být vždy pod všemi nosnými sloupy, aby nedocházelo k nerovnoměrnému sedání konstrukce, což by časem mohlo vést ke kroucení a deformaci pergoly. Pokud pergolu plánujete spojit s domem, je potřeba věnovat zvýšenou pozornost také napojení na stávající základy a případnému odvodu vody.
Pokud se rozhodnete pro betonové patky, což je dnes nejběžnější a nejspolehlivější řešení, můžete volit mezi několika variantami: betonování přímo do země, použití ztraceného bednění nebo předem hotových betonových patek. Každý z těchto způsobů má svá specifika a výhody – například betonování přímo do země umožňuje lépe reagovat na konkrétní tvar terénu, zatímco použití ztraceného bednění poskytuje větší přesnost a lepší ochranu proti posunu půdy. Vždy je ale důležité zajistit, aby beton byl dostatečně vyzrálý před samotným zatížením konstrukcí pergoly, což obvykle trvá minimálně 7 dní v létě a déle při nižších teplotách. Při betonování je klíčové dodržet správné rozměry patky – nejen hloubku, ale i šířku, která by měla být větší než průměr sloupu, na který bude pergola stát, ideálně 30x30 nebo 40x40 cm u běžných zahradních pergol. Pro vyšší stabilitu se doporučuje umístit do betonu také kotevní prvek, například pozinkovanou patku ve tvaru U, do které se následně přišroubuje samotný sloup, což zabraňuje přímému kontaktu dřeva se zemí a výrazně prodlužuje jeho životnost.
Důležitým, často podceňovaným faktorem je také odvodnění prostoru kolem patek a samotný způsob ochrany základů proti vlhkosti. Pokud voda stéká po povrchu a hromadí se kolem betonových patek, může docházet k jejich postupné erozi, popraskání a v extrémních případech i k posunu celé stavby. Proto je vhodné už při stavbě myslet na drenážní vrstvy z hrubého štěrku pod patkami, případně kolem nich vytvořit drenážní rýhu, která vodu odvede bezpečně dál od základu pergoly. Dobrou prevencí je i použití hydroizolačních nátěrů nebo fólií, které beton a kotvení sloupu chrání před přímým kontaktem s vodou. U dřevěných sloupů je naprostou nutností jejich oddělení od země a umístění na kovové patky, čímž předejdete nejen nasákavosti, ale i napadení houbami či dřevokazným hmyzem. Vlhkost a špatné odvodnění jsou vůbec nejčastější příčinou rychlého chátrání pergol i jejich základů.
Významným krokem před samotným betonováním je také pečlivé zaměření a rozměření budoucích patek, což může výrazně ovlivnit nejen stabilitu, ale i estetiku celé pergoly. Chybné rozměření může vést k tomu, že sloupy nebudou stát přesně v linii, což je nejen nepěkné na pohled, ale také to může snížit životnost a pevnost celé stavby. Proto doporučuji použít provázek a kolíky pro vytyčení základního půdorysu a až poté si přesně označit místa pro budoucí patky. Pokud plánujete pergolu například ve svahu, je důležité výškově srovnat jednotlivé patky tak, aby všechny sloupy byly v jedné rovině. K tomu lze využít vodováhu, laserový nivelační přístroj nebo klasickou hadicovou vodováhu, které pomohou dosáhnout naprosté přesnosti i na větších plochách. Při plánování rozmístění patek myslete i na to, že vzdálenost mezi jednotlivými sloupy by neměla být větší než 2,5–3 metry, aby nedocházelo k prohýbání nebo nestabilitě horní konstrukce.
Na závěr je vhodné připomenout, že investice do kvalitních, dostatečně hlubokých patek se rozhodně vyplatí nejen z hlediska životnosti, ale i z pohledu bezpečnosti. I když se může zdát, že kopání hlubších patek znamená víc práce a vyšší náklady, ve výsledku vám tato investice ušetří spoustu starostí s případnou opravou nebo dokonce bouráním a stavbou nové pergoly. Pokud si nejste jisti, jak hluboko konkrétně ve vašem případě patky umístit, vždy je lepší poradit se s odborníkem nebo statikem, který posoudí podmínky na místě a navrhne nejvhodnější řešení. V mnoha případech je také vhodné konzultovat stavební úřad, protože v některých lokalitách mohou být minimální hloubky základů stanoveny vyhláškou. Pamatujte, že pečlivě založené základy jsou tím nejdůležitějším předpokladem pro dlouhou a bezproblémovou službu vaší pergoly, která pak bude vaší zahradě sloužit mnoho let k odpočinku i setkávání s rodinou a přáteli.
Autor: Martina DvořákováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.