Jak chránit kabel?

Kabel je mnohdy to nejkřehčí z celého zařízení, a přesto se na něj při každodenním používání rychle zapomíná. Když praskne plášť nebo povolí konektor, nejde jen o estetiku, ale o bezpečnost, spolehlivost a peníze za předčasnou výměnu. Chránit kabel znamená myslet na něj dřív, než se něco pokazí – v trase, v ohybu, v tahu, v teple i ve vlhku. V následujících odstavcích se proto podíváme na nejčastější situace, kde kabely trpí, a na jednoduché návyky, které jim prodlouží život o roky.

• Kabelové chráničky na Heuréce

Prvním reálným rizikem je lámání vodičů kvůli ostrým ohybům a špatně zvolené trase. Kabel má výrobcem daný minimální ohybový poloměr, který závisí na konstrukci a průměru. Když jej přehnete přes hranu stolu nebo nacpete za skříň, mikroskopické praskliny v izolaci i ve vodiči se časem sečtou. Řešením je vést trasu s velkorysými oblouky, vyhnout se pravým úhlům a naplánovat takové poloměry, aby kabel sám chtěl ležet. Pomáhá použít rohové lišty, kabelové žlaby nebo samolepicí klipy, které tlačí na kabel rovnoměrně, ne v jednom bodě. Dodržte pravidlo: nikdy neohýbejte kabel utáhleji, než je pětinásobek až desetinásobek jeho průměru, a kolem živých pantů nechte rezervu pro pohyb. V místech častého pohybu, třeba u dvířek racku nebo kloubu notebooku, rozvažte „servisní smyčku“, která pohyb pohltí. U napájecích a datových kabelů, které se často přenášejí, je dobré mít měkčí silikonovou izolaci, jež se tolik neláme. V rozích a za nábytkem vložte měkkou podložku nebo plastový chránič, aby se kabel neotíral o hranu. A při ukládání kabely nezalamujte kolem prstu, ale stočte je technikou přes–pod, která rozloží napětí rovnoměrně.

• Co znamená tlaková řada trubky PN 20?

Druhým tichým nepřítelem je oděr. Stačí, aby kabel ležel na betonu, pod kolečkovou židlí nebo se třel o kovovou hranu, a plášť se začne postupně řezat. Proti tomuto pomalému broušení fungují jednoduché vrstvy navíc. Textilní oplet, spirálová hadice, polyamidová chránička nebo i obyčejná smršťovací bužírka vytvoří obětovanou slupku, kterou můžete vyměnit. V průchodech stěnou, v rozvaděči a všude, kde je plech, patří plastová průchodka s límcem nebo gumová průchodka, aby se hrana nezakousla. Na podlahy a pod židle použijte ploché kabelové lišty nebo robustní práh, protože rozloží tlak a zamezí přímému kontaktu se zemí. Pokud kabel prochází místem, kde se hýbou lidé, stroje nebo šuplíky, chraňte ho fyzickou bariérou, ne jen dobrým úmyslem. V dílnách a skladech pomohou vyznačené koridory a varovná barva chráničů; díky nim lidé instinktivně nešlapou tam, kde nemají. U dočasných instalací mějte po ruce samosvorné pásky na suchý zip, kterými kabely rychle svážete a zmenšíte šanci na zachycení. Pro venkovní prodlužovačky se vyplatí gumový plášť H07RN-F, který snese více mechanické zátěže než levné PVC. A pokaždé, když slyšíte lupnutí, které by mohlo být přejetý kabel, zkontrolujte plášť dřív, než se problém skryje pod koberec.

Mnoho kabelů neumírá v poli, ale v konektorových rozhraních, kde se soustředí tah, krut i kmitání. Odlehčete kabel v místě připojení tak, aby síly nesl držák, spona nebo průchodka, a ne samotné pájené či krimpované spoje. U stolních zařízení použijte kabelové upínky s lepicí základnou a v malých plechových skříních šroubovací příchytky. V racku zavěste těžké svazky na odlehčovací lištu a k patch panelům je veďte s volností, ne pod napětím. Pro průchody skříní sáhněte po kabelových vývodkách s prstencem a těsněním, které pevně sevřou plášť, ale neporaní ho. U mobilních kabelů dejte přednost konektorům s integrovanou ohybovou výztuhou a volným „bootem“, který rozprostře rádius. Na cestách chraňte koncovky krytkami a kabel při balení nejprve stočte, teprve potom uložte konektory do kapsy, aby se netlačily. Tam, kde hrozí škubnutí (pódia, stavby), používejte rychlozapínací odtrhové úvazky nebo záchytnou šňůru, která obětuje sebe. V IT prostředí se vyhněte tomu, aby patchcord držel zavěšený switch – přidejte horizontální organizér a nechte gravitační směr padat dolů. A u prodlužek nepoužívejte „prasácké“ spojky ve vzduchu – položené zásuvky zamkněte do boxu nebo je položte tak, aby spoj neležel v tahu.

Teplota je další faktor, který plášť i vodiče požírá pomaleji, než si všimnete. Kabely pod radiátorem, za sušičkou nebo u ostře svítících světel stárnou, tvrdnou a praskají, stejně jako ty na přímém slunci. Každý kabel má v dokumentaci uvedený rozsah pracovních teplot i odolnost proti UV a olejům – vyplatí se to respektovat. V rozváděčích nechte u svazků průchody pro vzduch a myslete na výkon, který kabely přenášejí, protože i měď hřeje. U nabíječek a prodlužek nevrstvěte smotaných klubka, která se chovají jako deka a teplo uvězní, a nenakládejte na ně textilie. Pokud cítíte, že se kabel, konektor nebo adaptér hřeje více než vlažně, je to signál k okamžitému přerušení provozu a hledání příčiny. Pro venek volte černé UV stabilizované pláště, do horka silikon, do mrazu pryž nebo TPV směsi, do strojoven teplotně odolný teflon. Sázkou na jistotu je mít jisticí prvek před přívodním kabelem: pojistku, jistič nebo proudový chránič podle charakteru obvodu. U výkonových kabelů počítejte s proudovým zatížením podle délky a průřezu a vyhněte se kotoučům pod zátěží; vždy kabel zcela odviňte. Kabelové trasy ve stropech a dutinách dávejte do samozhášivých lišt a v místech průchodu požárními úseky použijte certifikované ucpávky. V kuchyni a dílně držte kabely dál od ostrých hran hrnců, výfuků a žhavých topných těles, protože náhodné přiskřípnutí v horku je dokáže spálit rychleji. A jestli kabel vede poblíž výstupu větráku nebo zdroje tepla, přesměrujte proudění tak, aby na něj nefoukalo horko přímo.

Vlhkost, voda a chemie dělají s kabely neplechu, která začíná nenápadným zmatněním pláště a končí zkratem. Přizpůsobte kabel prostředí: do mokra a venku sáhněte po pláštích s vyšším IP, po těsněných průchodkách a spojkách, a do agresivního prostředí po materiálech odolných vůči olejům, benzinu nebo dezinfekci. Venkovní zásuvky a rozbočky dávejte vždy nad úroveň země a se smyčkou, aby voda stékala mimo spoj, ne do něj. U prodlužovaček používejte „drip loop“ – malý pokles před vstupem do zásuvky, který zachytí proudící vodu. V koupelně a kuchyni držte kabely mimo zóny s postřikem a používejte chráničky, které brání nasáknutí do opletu. Prach a mouka v provozech umí být vodivá nebo hořlavá: uzavřete trasy do lišt a utěsněte prachotěsnými vývodkami. Chemikálie z pracovních stolů, dezinfekce a oleje mohou plášť nabobtnat a popraskat, proto volte PUR nebo neopren místo levného PVC. Spoje dočasných prodlužek v exteriéru schovejte do voděodolných boxů se zajištěním kabelů, aby na ně netlačila víka. Konektory udržujte čisté a suché, jednou za čas je profoukněte a zkontrolujte zelenání mědi, které je známkou koroze. Po záplavě nebo havárii s chemikáliemi kabely nemyjte jen tak vodou – zvažte výměnu, protože vnitřní vniknutí je často nevratné. Jestli kabel leží venku trvale, uvažujte o chráničce uložené do země nebo o závěsu, abyste minimalizovali kontakt s vodou i ostrými kameny. A když si nejste jisti, co vaše prostředí s kabelem dělá, dělejte krátké inspekce jednou za měsíc: pohmat, oči, čich – a nebojte se rozhodnout pro výměnu včas.