Do jaké výšky se obkládá koupelna?

Rozstřik, pára a každodenní provoz – to všechno rozhoduje o tom, do jaké výšky má smysl obkládat koupelnu. Neexistuje jedno číslo pro všechny, ale existují osvědčené rozsahy pro různé části místnosti. Základní pravidlo je jednoduché: obkládat tam, kde voda pravidelně dopadá nebo stéká, a ve sprchových zónách jít minimálně do 200–220 cm. Zbytek volíte podle rozpočtu, stylu a toho, jak moc chcete zdi chránit a jak snadno je chcete udržovat.

• Velký výběr výlevek na Heuréce

Plný obklad až ke stropu je nejbezpečnější proti vodě a páře, ale je také nejdražší a nejtěžší na precizní provedení, zejména u křivých stropů a v místnostech s nestandardní výškou. Částečný obklad šetří peníze i čas a dovoluje nad obkladem použít omyvatelnou barvu, mikrocement nebo dřevo s lakem, což může koupelnu opticky zateplit. Pokud ale koupelnu používáte intenzivně, vaří se v ní pára a větrání není ideální, je rozumné zvýšit ochranu stěn všude kolem zdrojů vody. V praxi to znamená obklad „od mokrého k suchému“: nejvýše ve sprše, o něco níže kolem vany, a nejnižší zástřikové pásy u umyvadla a WC. Vysoké obklady opticky snižují strop, takže ve velmi nízkých koupelnách je lepší pracovat s kontrastním lemem nebo světlou spárou a případně obklad ukončit těsně pod stropní hranou. Proto pokud sprchu používáte denně, obkládejte sprchový kout minimálně do 200–220 cm, ideálně až ke stropu. U parních efektů (dlouhé horké sprchy) a u stropních sprch je plný obklad nebo kombinace s parotěsným nátěrem téměř nutností. Při použití velkoformátových desek je navíc praktické „dovytáhnout“ obklad tak, aby horní hrana vyšla do celé dlaždice bez úzkých dořezů.

• Jaká má být výška vany od podlahy?

Kolem vany záleží na tom, zda se v ní také sprchujete. Když je nad vanou sprchová baterie nebo tyč s ruční sprchou, chovejte se k tomuto místu jako k plnohodnotnému sprchovému koutu. Obkládejte minimálně do 180–200 cm nad podlahu, často až 30 cm nad nejvyšší bod sprchové hlavice, aby šplíchance a pára nepronikaly do malby. Nad běžnou volně stojící vanou bez sprchy stačí obklad do výšky cca 120–140 cm, přičemž vysoké čelo u baterie a v rozích je dobré vytáhnout výš pro zachycení kapek. U van s úzkým okrajem se vyhněte nízkému ukončení – kapilární vlhkost a odskok kapek dělají fleky nad hranou; obklad proto zakončete aspoň 20–30 cm nad horní hranu. Dlážděte také čela vany a exponované kouty, kde voda stéká po těle při vystupování. Speciální pozornost věnujte vnitřním rohům a přechodům: vodotěsné pásky, rohové profily a pečlivé spárování jsou důležitější než samotný „centimetr navíc“ ve výšce. U výklenků a poliček je výhodné obkládat všechny plochy do stejné výšky jako okolí, jinak vznikají mokré mapy na stěně. A pokud je nad vanou okno, obložte i špalety – jsou nejčastějším místem, kde se malba loupe.

Umyvadlo, bidet a WC mají menší zástřikovou zónu, ale stále se u nich děje víc, než se zdá. Za umyvadlem je bezpečné minimum výška 120–130 cm od podlahy nebo alespoň 45–60 cm nad horní hranou desky/umyvadla. Pokud máte vysokou baterii nebo často cákanou stěnu, vytáhněte obklad výš, aby horní hrana skončila v celé dlaždici a nevznikaly drobné dořezy. U toalet stačí většinou 120 cm, ale pokud je v místnosti sprcha nebo kombinace s bidetovou sprškou, zvedněte obklad až k horní hraně nádržky a přes kouty klidně do 150 cm. U závěsného WC se skrytým modulem je estetické ukončit obklad v jedné horizontální linii s horní deskou modulu, čímž vytvoříte klidný pás kolem celé místnosti. U dvojic umyvadlo+zrcadlo je praktické dorovnat výšku obkladu ke spodní hraně zrcadla – zjednoduší to údržbu a omezí mapy od past a mýdla. Tam, kde je místo, zvažte obklad i pod topným žebříkem – proudění tepla suší kapky, ale zároveň může zrychlit stárnutí malby, takže obklad tam dává smysl.

Poloviční obklad (zhruba 100–120 cm) s kvalitním voděodolným nátěrem nad ním je chytrý kompromis do malých i velkých koupelen, které se intenzivně nevysprchovávají. Přináší úsporu rozpočtu, svobodu v barvách i jednodušší budoucí rekonstrukce, protože nad obkladem lze snadno přemalovat. Důležité je ale precizní ukončení: použijte hliníkový nebo mosazný profil, případně keramickou borduru, aby horní hrana byla rovná a odolná. Nepodceňujte hydroizolaci pod obkladem – tekutá fólie, rohové pásky a průchody u baterií jsou kritická místa, kde se chrání konstrukce, nejen dlaždice. Přilepte obklad na vyrovnané podklady a hlídejte spádové roviny u vany a sprchy, ať voda nestojí v koutech. Větraní je polovina úspěchu: i perfektní obklad nezabrání kondenzaci, když se pára nemá kudy dostat ven. Pokud máte sádrokarton, volte impregnované desky do mokrých zón a obklad vytažený co nejvýš; v suchých částech stačí menší výška a omyvatelná malba. A jestli chcete minimalistický vzhled, zvažte velkoformát – méně spár znamená méně údržby, ale řežte tak, aby horní hrana vyšla „na plnou“.

Jak výšku navrhnout krok za krokem, abyste se trefili hned napoprvé? Začněte mapou mokrých zón: sprcha 200–220 cm (nebo ke stropu), nad vanou se sprchou 180–200 cm, vana bez sprchy 120–140 cm, umyvadlo 120–130 cm nebo 45–60 cm nad deskou, WC 120–150 cm podle zařízení. Poté se podívejte na modul dlaždice a výšku dveří/oken – snažte se ukončení srovnat do logických horizontál, které navážou na hrany nábytku, zrcadel a okenních špalet. Zkontrolujte, kde budou háčky, poličky a držáky – je lepší, aby šrouby šly do obkladu než do malby vystavené vlhkosti. Rozhodněte o profilu horní hrany: skrytý, kovový, keramická lišta; každý detail ovlivní, jak bude linie v prostoru „čistá“. Nechte si malou rezervu ve výšce pro „celé kusy“ – často se vyplatí zvednout ukončení o jednu spáru než dělat 3cm dořez po celé místnosti. Myslete i na budoucnost: pokud možná jednou přidáte spršku k WC nebo vyšší baterii u umyvadla, vyplatí se obklad rovnou vytáhnout o pás výš. Na závěr ověřte větrání – okno, ventilátor s doběhem – protože správná výška obkladu pracuje ruku v ruce se suchem v místnosti.