Schopnost vykonávat činnost na anaerobním prahu co nejdéle, svědčí o dobrém rozvoji kondice. Dobře trénovaní sportovci dokáží v tomto pásmu pracovat několik desítek minut až hodin. Špičkoví maratonci dokáží odběhnout téměř celý maratón na úrovni anaerobního prahu a jen v závěru ho překročí. V pásmu anaerobního prahu dochází v organismu k nedostatečnému zásobování kyslíkem, což vede k nástupu anaerobního metabolismu. Anaerobní metabolismus je charakteristický zvýšeným výdejem energie, zvýšenou spotřebou energie a nedostatečným zásobováním kyslíkem. Metabolické pochody probíhající v těle jsou zaplavovány zplodinami látkové přeměny, mezi které patří především kyselina mléčná - laktát. Předpokladem rozvoje vytrvalosti na anaerobním prahu je schopnost organismu rychle zpracovávat zplodiny látkové přeměny (laktát) a udržovat jej na přijatelné hodnotě.
Anaerobní práh je charakterizován hladinou laktátu na úrovni kolem 4 mmol. Tato hodnota se dá u netrénovaných sportovců dosáhnout pohybovou činností, která odpovídá 40-60% VO2max a u trénovaných se pohybuje kolem 90% VO2max. Z hlediska tepové frekvence je nejvhodnější pulsní zatížení okolo 90% z maximální tepové frekvence, což odpovídá pulsu kolem 170-180 tepů. Tyto rozdíly tepové frekvence jsou velmi rozdílné a nedají se aplikovat stejně u všech osob. Při snížení intenzity zatížení (kolem 50-60% VO2max) se snižují i pulsové hodnoty a označují se jako aerobní práh. Laktátová křivka se v závislosti na tréninku mění, zvýšená intenzita úrovně aerobního a anaerobního prahu znamená, že anaerobní metabolismus se zapojuje později do nahrazování energie, což znamená zlepšení funkčních předpokladů střední a dlouhodobé vytrvalosti. Při rozvoji vytrvalosti na úrovni anaerobního prahu, je nezbytný rozvoj obecné vytrvalosti.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.