Co je biorytmus?

Pod denním režimem rozumíme časové uspořádání všech jednotlivých činností, regenerací a pasivního odpočinku během dne. Uspořádání denního režimu musí být v úzkém souladu se základními biorytmy. Biorytmus ladí náš organismus v různé době na určitou danou kvalitu a kvantitu činnosti. Pokud chceme dosáhnout ideálního výkonu a ideální odpovědi celého organismu, musíme plně respektovat zákony dané touto rytmikou.

Všeobecně

Tato rytmika je charakteristická pro celý náš svět a život s ním spojený. Stačí si uvědomit rytmický pohyb galaxií a planet, pohyb naší země, střídání ročních období, střídání nocí a dnů, rytmický pohyb molekul a, atomů. I každá živá hmota má svůj rytmus, jehož základem je začátek, vývoj, postupná degenerace a konečný rozpad. Pravidelné rytmy najdeme jak v živé, tak v neživé přírodě. Všechny děje, které probíhají v souvislosti s živou hmotou a mají rytmický charakter, nazýváme biorytmy. Taktéž u člověka vidíme rytmickou aktivitu ve všech jeho funkcích a na všech úrovních životního děje. Příkladů můžeme uvést několik. Je to například tělesná teplota, která je nejnižší kolem 4. hodiny ranní a nejvyšší kolem 16. hodiny odpoledne, je to rytmické kolísání tepové frekvence, krevního tlaku, rytmické střídání sekrece trávicích šťáv, podobně jako všech hormonů, rytmické vyprazdňování přebytečných složek. Kromě těchto nápadných a zřejmých biorytmů máme ještě další méně nápadné, případně úplně skryté. Stačí vzpomenout denní rytmické kolísání duševní i tělesné výkonnosti, ale zároveň se toto kolísání projevuje i týdně, měsíčně a ročně. Zcela spornou zůstává otázka, zda tyto biorytmy jsou dány od počátku, to znamená, zda jsou neměnně zakódovány do zárodečné hmoty a přeneseny tak na všechny systémy, nebo zda se do určitého systému nějakým způsobem zakódují až při postupně opakujícím se kontaktu s vnějším prostředím. Některé teorie hovoří o tzv. zakódovaném "časovači" umístěném někde v centrálním nervovém systému. Podle jiného názoru a na základě uskutečněných experimentů je pravděpodobnější, že tento rytmus je jen odrazem kontaktu s vnějším prostředím a v žádném případě není do centrálního systému zakódovaný. Důkazem této skutečnosti je to, že tuto rytmiku biologických dějů najdeme u všech jedinců bez výjimky, že neznáme žádného jedince, jehož biorytmus by byl v rozporu s rytmikou vnějšího prostředí. Všechny ostatní funkce znamenají odchylku od normálu, které jsou způsobeny chybným vývojem, případně genetickou vadou kódování v chromozomech zárodečných buněk.

Denní výkonnostní rytmus

Je charakteristicky následovně: vstup do denní aktivity začíná kolem 6. hodiny ranní volným vzestupem výkonnosti, který se mezi 9. a 11. hodinou stává strmějším s vrcholem mezi 11. a 12. hodinou. Po tomto vrcholu dochází k prvnímu dennímu poklesu výkonnosti s nejnižším bodem kolem 15. hodiny. Po tomto prvním denním poklesu dochází k druhému vzestupu výkonnosti, který má vrchol mezi 16. a 17. hodinou a je předzvěstí druhého denního a poměrně hlubšího poklesu výkonnosti přibližně v 19. hodin. Třetí nejnižší vzestup výkonnosti má poměrně krátké trvání s vrcholem kolem 21. hodiny. Od tohoto období následuje pokles, který trvá až do 3. až 4. hodiny ranní, kdy začíná znovu vzestup až do prvního denního vrcholu.

Týdenní výkonnostní rytmus

Při tomto rytmu je charakteristický nejvyšší vzestup v úterý až ve středu a maximální pokles v pátek. Roční výkonnostní rytmus - v měsících únor a březen dochází k pozvolnému nárůstu tonu sympatického nervstva s vrcholem v červnu. Potom následuje další období srpen až září, kdy narůstá tonus parasymaptikového nervového systému s vrcholem v prosinci až lednu.