Co dělat, když smrdí záchod?

Když ze záchodu táhne nepříjemný zápach, první krok není koupit silnější osvěžovač, ale pochopit, odkud pach ve skutečnosti přichází. Většinou nejde o samotnou mísu, ale o poruchu v cestě vzduchu mezi kanalizací a bytem, nebo o biofilm, který se někde drží mimo běžný dohled. Než začneš čistit naslepo, krátce vyvětrej, nasaď rukavice, rozsvit si baterkou a systematicky hledej zdroj – podle směru pachu, vlhkých míst a souvislostí (kdy a po čem se zápach objeví). Tím si ušetříš hodiny práce i chemie a zvolíš správný postup hned napoprvé.

• WC štětky na Heuréce

Nejčastějším viníkem bývá vyschlý sifon v podlaze, u bidetu, umyvadla nebo ve sprše, zvlášť když je WC v místnosti s podlahovou vpustí, kterou málo používáš. Voda v sifonu funguje jako zátka, a když se odpaří, otevře se přímá dálnice pro kanalizační plyny. Stačí do každého podezřelého odtoku nalít litr až dva čisté vody a zkontrolovat, zda zápach do deseti minut nezeslábne. Do podlahové vpusti můžeš po dolití vody kápnout lžičku minerálního oleje, který zpomalí odpařování. Pokud se pach vrací po spláchnutí, možná nefunguje odvětrání stoupačky a vzniká podtlak, který tu vodní zátku vysaje. Zkus test s igelitovým sáčkem: přilož ho na otvor podlahové vpusti, spláchni a sleduj, zda sáček vcucne podtlak – pokud ano, řeš odvětrání, ne vůně. Odvětrací potrubí na střeše bývá ucpané listím, hnízdem nebo námrazou, někdy pomůže dočasně i přisávací ventilační ventil (AAV) na volném hrdle. Jestli vpust nemáš, mrkni aspoň na přepadová oka umyvadla a bidetu, i tam může být zápachová cesta. V bytech bez funkčního odvětrání pomůže po každém spláchnutí krátce vyvětrat a dolít vodu do všech sifonů, dokud nepřijde instalatér na kontrolu stoupačky. A když zápach mizí jen po dolití, nastav si připomínku a jednou týdně sifony „nakrm“ vodou, než uděláš trvalou opravu.

• Jak vyčistit spodek záchodu?

Druhý častý zdroj je skrytý biofilm v míse – pod okrajem, v přepadu i v trysce splachu, kam se kartáč běžně nedostane. Usazeniny vodního kamene vytvářejí drsný povrch a bakterie v něm drží jako přilepené, pak stačí teplo a vlhko a pach je doma. Začni mechanikou: tenký kartáček na hrany, mezizubní kartáčky na otvory pod lemem, špachtle s filcem nebo starý kreditní plast na šupiny kamene. Následně použij kyselinu citronovou nebo ocet – nalít do prázdné mísy, vypnout přítok, nechat působit přes noc a ráno spláchnout, aby se rozpustily minerály. Na organický film a močovinu fungují enzymatické čističe, které neničí glazuru a neštípou jako chlór. Vždy pracuj s otevřeným oknem a nemíchej kyseliny s chlorovými přípravky, protože by vznikl jedovatý plyn. Když zápach přetrvá, odmontuj sedátko, vyčisti šrouby a panty, odlep silikonové lemy kolem základny, vymeť neviditelnou špínu a teprve pak je znovu utěsni. Často právě tam, kam voda neteče a kde se drží prach s vlhkostí, vzniká „aroma“, které se mylně přisuzuje samotnému splachování. Pravidelná údržba jednou za 1–2 týdny udrží lem hladký a pachy se nebudou mít kde držet.

Pokud cítíš spíše „kanalizační“ síru než „toaletní“ odér, hledej netěsnost na spojích mezi mísou a odpadem. Gumová manžeta, vlnovec nebo koleno ve zdi mohou po letech netěsnit, a drobná škvíra pak propouští plyny bez viditelných kapek vody. Projdi prstem s papírovým kapesníkem kolem příruby, zádové stěny a napojení na mísu – vlhká místa či hnědé mapy prozradí problém. Zkuste dýmovou zkoušku: zapal svíčku, přibliž plamínek k podezřelým spárám a sleduj, kde se plamen třese směrem do škvíry – proudí tudy vzduch. Na podlaze kolem paty mísy bývá silikon, který může skrývat mapy; pokud je zatmeleno všude, nech na zadní straně 2–3 cm mezeru, aby případná vlhkost ukázala netěsnost. U závěsných WC se podívej do instalačního rámu přes servisní okénko, zda není cítit z prostoru za mísou. Oprava často znamená novou manžetu správného průměru, dotažení šroubů příruby a srovnání mísy do roviny, aby těsnění nekroutilo. Pokud je prasklá glazura u hrdla, výměna mísy bývá jistější než nekonečné tmelení. Po opravě udělej ještě jednou nosový test po několika spláchnutích, zápach by měl zmizet ihned.

Nepodceňuj ani nádržku, která je často mimo podezření, ale uvnitř se tvoří sliz a vodní kámen. Když zavoní až po spláchnutí, zdroj může být právě tam, protože biofilm se z nádržky vyplaví do mísy. Vypni přívod, vypusť vodu, demontuj víko a očisti vnitřní stěny houbičkou s roztokem kyseliny citronové, plovák i mechanismus dopouštění. Zkontroluj hadičku k přepadu, zda neteče mimo a nevlhčí skrytě stěnu nádržky či instalačního modulu. Po vyčištění nech běžet dvě–tři plná napuštění, aby se systém propláchl a vyplavil zbytky usazenin. Tablety do nádržky používej střídmě – barví, ale z dlouhodobého hlediska mohou ničit těsnění a nepomáhají proti pachu tolik jako mechanické čištění a enzymy. Pokud chceš dlouhodobější hygienu, přidej občas peroxidový roztok s nízkou koncentrací nebo sáhni po neparfémovaných enzymatických vložkách do mísy. U vestavných modulů vždy dávej pozor, aby se ti čistič nedostal mimo vodní cestu a nezůstal stát v rámu. Má-li voda kovovou pachuť, zvaž i filtr na přívodu – železo a mangan podporují hnědé nánosy, které pak drží zápach. Pravidelný servis nádržky jednou za sezonu dělá překvapivě velký rozdíl.

Někdy zápach přichází z širšího systému než je samotné WC a problém leží v domovní kanalizaci nebo v septiku. Pokud se smrad šíří více byty, mění se s počasím a sílí po větru či dešti, je čas řešit odvětrání stoupačky, ucpané větrací potrubí na střeše, nebo nedostatečný spád a vznikající kapsy plynů. Na střeše zkontroluj, zda není větrací hlavice zacpaná listím, stav drobných sítek, případně dočasně sundej kryt a sleduj změnu. V rodinném domě projdi sifonem i technické místnosti a prádelnu – vyschlý gulový sifon u pračky nebo kotle dokáže provonět celý dům. U septiku a ČOV se zaměř na hladinu, dávkování vzduchu, pH a termíny vyvážení kalu; když systém přetéká nebo stojí, plyn pronikne zpět. Uvnitř bytu nastav rutinu: týdenní doplňování vody do sifonů, měsíční odvápnění mísy, sezonní kontrola těsnění a roční revize odvětrání. Doma měj po ruce citronovou kyselinu, enzymatický čistič, rukavice, ochranné brýle a malou baterku – s tím vyřešíš 90 % situací. Nikdy nemíchej kyseliny s chlórem, nepracuj v uzavřené místnosti a při podezření na únik kanalizačních plynů s metanem nechej otevřená okna a zhasni plameny. Když si nejsi jistý, udělej si rychlý log: kdy zápach vznikl, co mu předcházelo, co zabralo – tyhle poznámky pomůžou i instalatérovi. A pokud po všech krocích zápach nezmizí, volej odborníka, protože může jít o konstrukční vadu odpadní trasy, kterou domácími prostředky neodhalíš.