Jak spolu souvisí mozek a obezita?
Obezita je nemoc, kterou zapříčiňuje mozek. Ten může selhat na více úrovních. Vědci zjistili, že nadváhu zapříčiňuje mozek a jejím hlavním spouštěčem je hlad. Když se v těle probudí pocity hladu, schopnosti střízlivě se rozhodovat o vhodném příjmu potravy se značně omezí.
Hlad je mocný pud
Impuls rychle něco sníst, který vyvolává v organismu, je většinou silnější než kterýkoli jiný podnět. Přestože jej lze chvíli ignorovat, dříve či později nad vámi určitě zvítězí. Nepomůže vám přitom ani pevná vůle, ani snaha upozornit na něco jiného. Ani chvilkové odolávání hladu se nevyplácí, neboť po čase se touha vrátí a bude ještě silnější. Myšlenky se vám začnou kroutit jen kolem jídla a vzápětí nastane okamžik, kdy to už déle nevydržíte a najíte se. Toto bývá výsledek odtučňovacích diet.
Hlad a chuť k jídlu
Bez dlouhého rozmýšlení by asi většina lidí řekla, že hlad je odůvodněná potřeba organismu přijímat potraviny, zatímco chuť k jídlu je jen rozmar, který vzniká z touhy po něčem dobrém. Pokud bychom vycházeli z této teorie, hlad by představoval stav organismu při nedostatku živin, tedy přirozenou tělesnou potřebu. Naopak, chuť k jídlu by byla jen jakousi duševní potřebou nebo pocitem. Pokud bychom se řídili tímto rozdělením, uspokojování hladu by bylo naší povinností, zatímco chuť k jídlu bychom uspokojily jen na základě naší svobodné vůle.
Hlad není jen tělesný stav
Touhu po jídle vyvolávají na jedné straně tělesné a na druhé straně duševně podmíněné impulzy. V běžném životě probíhají podněty na obou úrovních současně, proto není jednoduché jednoznačně rozlišovat chuť k jídlu hlady a naopak, a to i na úrovni vědy a výzkumu. Hlad a chuť k jídlu tvoří nerozlučnou dvojici tak, jako tělo a duše, proto je třeba vnímat je jako pár a zabývat se jimi současně.
Minulost a současnost
Evoluce v lidech po celá tisíciletí upevňovala potřebu okamžitých reakcí hned na první příznaky hladu. Bez ohledu na to, jak náročné to bylo, nemohli se vzdát, dokud neukořistili něco na zub. Už odedávna představovalo lovení kořisti a bezprostřední utišování hladu důležitý a smysluplný proces, bez kterého bychom jako druh nepřežili. V době, kdy se už lidé díky technickému pokroku dostali do lepší situace a uměli si pořídit větší množství potravy, než potřebovali k životu, ztratil pojem "hlad" svůj původní význam. Z pudu, který kdysi zachraňoval životy, se, mezitím stala hrozba. Pro obyvatele západních vysoce rozvinutých zemí představuje v současnosti přehnaná chuť k jídlu dokonce největší zdravotní riziko. Čtvrtina dospělé populace je dokonce tak tlustá, že je v medicínské terminologii označují jako chorobně obézní.
Na druhé straně má chuť k jídlu v životě i mimořádně pozitivní význam,
především u zdravých lidí s normální hmotností. Díky ní můžeme přizpůsobovat příjem potravin svému biorytmu a navíc zvyšuje požitek z jídla. Pokud se však naruší přirozená rovnováha mezi pocitem hladu a sytosti, chuť k jídlu začne zapříčiňovat problémy. Získat ztracenou rovnováhu zpět může být po čase pořádně náročné. Jelikož hlad nevzniká v břiše, jak se většina lidí domnívá, ale v mozku, je to věc osobního přesvědčení. Především tlustým lidem, pro které je hubnutí nezbytností, připadá změna stravovacích návyků těžká.
Nemá smysl zamýšlet se nad tím, zda touha po jídle, kterou právě pociťujete,
je skutečnou potřebou těla nebo ne. Není možné rozdělit hlad na důležitý a méně důležitý. Jakákoliv je jeho momentální příčina, vždy nějaká je, a proto je hladu třeba věnovat pozornost za každých okolností.