Záchvaty zlosti u malých dětí a jejich prevence

Má vaše dítě záchvat vzteku? Zvládnete se ovládnout, ale přijde vzápětí další? Máte chuť dítě zmlátit, ale včas se zabrzdíte? Uklidnit vás může jen konstatování, že v tom nejste sami. Většina rodičů řeší tyto problémy dětského vzteku. Zkuste v sobě touhu po odvetě potlačit.

Záchvaty zlosti jsou zákonitým jevem ve vývoji dítěte

Někdy ve věku mezi 18 měsíci a dva a půl lety přijde první záchvat zlosti. Rodiče dítěti cosi odepřou, a ono vybuchne. Veškerá nahromaděná energie a frustrace jde z dítěte ven a ono zůstane samo zmatené z toho, co způsobilo. Z vlastního hněvu, vlastní síly, kterou pocítilo, z vlastního hněvu. Někdy zůstane po záchvatu úplně vyděšené a rozpláče se - tak, teď mě utěšujte. Ale ještě je tu něco, co ho mate - reakce rodičů. Většina rodičů, i když o záchvatech už něco slyšela a očekává ho, jako kdyby zcela ztuhne, lekne se nebo se dostane do rozpaků. Toto dítě také ještě nezažilo, dosud mělo pocit, že rodiče jsou všemocní, všechno vědí, se vším si poradí a nic je nemůže vykolejit. A najednou - toto, takový obyčejný "záchvat" je vyvede z míry. A nejen to, časem zjistí, že někdy poté dosáhnou, co chtějí. Rodiče pro klid v rodině nebo proto, že nemají čas teď to řešit či zcela nevědomky dají dítěti to, co chce. Po několika takových záchvatech naše batole velmi dobře ví, co dělá, a dokonce, později "to" umí už i ovládat. (Tak se podívejte! Vidíte, jak moc pláču, slzy mi stékají proudem, plíce mi málem praskají ... Není vám mě ani trochu líto? Asi ne, je potřeba to trošku zdramatizovat. Hodím se vší silou na zem, to mámu vždy vyděsí, hlavně když to udělám v obchodě. Ještě nezabírá? No, začnu trošku slintat. To ji minule úplně dostalo, lekla se, že jestli nejsem nemocný či co. A koupila mi i lízátko. No, to bude asi ten správný moment) A takto se některé děti naučí záchvaty zlosti předstírat a stávají se součástí jejich chování. Vysvětlení, proč dochází k záchvatům, by bylo poměrně jednoduché a docela logické, ne? Horší je poradi si, co s tím, a hlavně, pokud jsou záchvaty na denním pořádku.

Jednodušší je to při prvních záchvatech - ignorace

do té míry, aby si dítě neublížilo a nikdy během záchvatu nebo po něm nedat dítěti to, čeho chtělo dosáhnout. Pokud záchvatem nic nedosáhne, nebude ho mít proč předstírat. A teď to složitější. Naše dítě má pravidelné a časté záchvaty. Co s tím? Zde je několik rad, které byste se měli snažit dodržovat.

1. Vyhýbejte se situacím, ve kterých záchvaty zlosti obvykle probíhají

Výrazně si usnadníte život, pokud si budete všímat nebo si vzpomenete, v kterých situacích vaše dítě záchvat dostává. A pak uděláte vše pro to, abyste se jim vyhnuli. Má vaše dítě záchvat ve velkém obchodním centru, protože se tam chce vozit na autíčku (co vás kromě nervů obere o půlhodinu vzácného času a nejméně padesáti ještě vzácnějších korun z peněženky)? Nepůjdete spolu nakupovat do tohoto centra nebo někdo dítě pohlídá, pokud tam jdete. Při menších nákupech dítě zvykejte na to, že se mu ne vždy můžete plně věnovat nebo jej zapojte do nákupů. Ideální jsou pro tuto příležitost obchody s malými dětskými nákupními košíky. Často vznikne záchvat ve chvíli, kdy dítě vyrušíte z nějaké činnosti. Dítě se plně soustředí na hru a vy se chystáte například na poštu. Můžete si být jisti, že nebude chtít jít s vámi. Po prvním slovním odmítnutí jsou tři možnosti - nejít na poštu, nechat dítě s otcem doma (pokud taková možnost je) nebo jej nechat dokončit hru a vymyslet způsob, jak dítě dostat ven. Únava dítěte je dalším častým důvodem, když přichází k záchvatům zlosti. Proto, pokud potřebujete udělat něco, kde se může vyskytnout záchvat zlosti, udělejte to krátce po tom, jak se dítě probudí a je plné energie a chuti poznávat něco nového, a nikdy ne krátce před spánkem nebo v den, kdy dítě odpoledne nespalo.

2. Snažte se vztekání zabránit předem

Zaměřte se na prevenci, protože většinou jste schopni blížící se scénu rozpoznat. Víte už, v jaké situaci se dítě zlobí nejraději a snažíte se jim vyhýbat. Ale ne vždy se to dá. Uvědomte si a kontrolujte své chování ve chvíli, kdy víte, že se záchvat blíží. Je pravděpodobné, že začnete být nervózní, stále se díváte dokola, hlavně na veřejnosti, změkne a zesládne vám hlas, začnete být na dítě přehnaně milí v domnění, že i ono bude milé na vás. Mýlíte se - vy jste mu právě dali najevo, že jeho čas je zde. A i kdyby náhodou pozapomnělo, že při této pokladně s vámi pravidelně svádí boj o koupi čtyř lízátek, právě jste mu to připomněli. V této situaci na každé dítě platí něco jiného. Proto popřemýšlejte a zkoušejte, co zabere - promyšlené a vhodné odpoutání pozornosti, žertování, zapojení dítěte do vykládání zboží z košíku nebo koupě nějakého oblíbeného druhu pečiva ještě před tím, než přijdete k pokladně. Jsou psychologové, kteří vám doporučí, že v situaci, kdy dítě začíná kňourat a dožadovat se svého, je potřeba zvýšit hlas - a dítě překřičet. Zesílit a zatvrdit hlas a nečekat, až se opravdu rozzuříte, ale předstírat, že už zuřiví jste! Dítě se už neodváží ani zmínit, že něco chtělo. Určitě to však nezabere na každé dítě, citlivější typy byste takovýmto způsobem pravděpodobně rozplakaly. 

3. Utlumte záchvat zlosti

Pokud již k záchvatu přišlo, udělejte cokoliv, co pomůže vztekání dítěte zastavit. Mnoho odborníků doporučuje dítě ignorovat, pokud jste doma, odejít do jiného pokoje nebo dítě odvést do jeho pokoje.Nám rodičům to připadá velmi obtížné, slzy dítěte vypadají být takové skutečné a dítě takové rozlítostněné. Ale uvědomte si, že dítě přesto, že je malé, chápe pocit, který k němu cítíte, a snaží se ho využít ve svůj prospěch.

Jaké metody ještě rodiče používají?

• Pevně ​​stisknou dítě v náručí a drží ho, i když protestuje dokud se neutiší.
• Snaží se dítě překřičet.
• Zapnou si rádio nebo televizor a tváří se, že dítě nevidí a neslyší.
• Zpívají spolu se zpěvákem v rádiu a tváří se, že nic jim nemůže pokazit dobrou náladu.
• Tváří se, že je to nudí.
• Hodí se spolu s ním o zem a ukážou mu, že i oni to dokážou tak dobře zahrát.
• Rozesmějí ho, dělají mu opičky.

Je skutečně na vás, abyste si podle situace a reakce vašeho dítěte vybrali ten nejvhodnější způsob

Pokud již nedokážete udělat nic, co by zabralo, jděte k telefonu a zavolejte třem lidem, kterým chcete něco říct. Vyřízení těchto dlouhodobě odkládaných záležitostí vám zaručeně okamžitě zlepší náladu.

4. Dejte dítěti najevo, že se vám jeho vztekání nelíbí

Když se dítě uklidní (nikdy ne během záchvatu, pouze byste ho prodlužovaly), nenechte záležitost plavat. Řekněte mu, že ho máte rádi, ale nelíbí se vám, jak vyjadřuje svůj hněv. Vysvětlete mu, že má právo někdy se zlobit, i vy se někdy zlobíte, ale nemůže svůj hněv vyjadřovat takovým způsobem.Požádejte dítě, ať zdůvodní své chování, ať zkusí říct, proč se tak rozzlobilo, což by mělo udělat jinak a jak by mělo vyjádřit své přání. Zkuste se spolu o tom promluvit a zamyslet se nad příčinami jeho hněvu.Staršímu dítěti můžete navrhnout nějaký trest, přiměřený věku - a nikdy ne fyzický. Pošlete ho na na čtvrthodinku do pokoje, nechte jej chvíli stát v koutě, zakažte mu v ten den dívat se na  televizi nebo ho nevezme s vámi na nákup, na který se těšilo. Měly by to být tresty, které budou dítě mrzet, ale ne takové, které vyvolají případný další záchvat zlosti a vy přijdete o nervy. Neberte mu jeho oblíbenou hračku, se kterou se hraje, nezakažte mu televizor, pokud víte, že za pět minut jde film, na který se již dlouho těší. Tento malý trest si musíte dobře promyslet, abyste nezpůsobily více zla, než užitku.Většinou stačí, když se s ním půlhodinu nebudete mluvit a vysvětlíte mu, proč.

5. Nikdy nedopusťte, aby dítě vztekáním dosáhlo svého cíle

I když poslední, ale opravdu nejpodstatnější rada. Udělejte si pevné vnitřní rozhodnutí: už nikdy (ale opravdu NIKDY, neboť v tomto případě jednou stačí), nedáte dítěti to, co chtělo záchvatům dosáhnout.Možná jste to někdy v minulosti udělali, protože jste chtěli, aby byl klid, možná jste to udělali úplně nevědomě, ale teď už to neuděláte.

Psychologové tvrdí, že vztekání by vůbec nemuselo být součástí dětství,

pokud rodiče jednají správně během prvních dvou - třech záchvatech dítěte a nedovolí mu vydobýt si žádnou výhodu. Ale případy z praxe hovoří o čemsi jiném. Proto se na ně raději připravte. I když by bylo fajn, kdyby právě vaše dítě minuly.