Výchova dítěte podle temperamentových rysů

Datum článku: 27. 1. 2015

Výchova dítěte trochu jinak? Zkuste svému dítěti porozumět, místo hledání příruček. Existence zákonitostí vývoje dítěte, dědičnosti a vaše bedlivé pozorování, vám pomohou. Mezi dětmi jsou individuální odlišnosti, které se silně projevují v jejich temperamentu.

Výchova dítěte podle temperamentových rysů

Pohyb je také temperamentovým rysem

Již od prvního týdne života dítěte lze pozorovat u různých dětí rozdílné temperamentové projevy. Výrazněji se začínají projevovat ve čtvrtém až pátém týdnu života. Pokud si budeme všímat několika novorozenců, můžeme vidět, že jedno dítě silně a stále pohybuje nožkami, rychle "šermuje" rukama, jiné je také dost pohyblivé, avšak intenzita pohybů je slabší a to další leží téměř bez pohybu, přičemž očima sleduje okolí, případně se pomalu, jakoby líně protahuje. Toto chování dětí naznačuje jejich aktivitu - pohybovou složku chování, která je rysem temperamentu. Můžeme pak říkat, že to první dítě je pohybově velmi živé, druhé středně živé a třetí je málo aktivní - je spíše pasivní.

Přizpůsobování se změnám, novým situacím

Dalším projevem temperamentu je adaptabilita dítěte - přizpůsobení se novým situacím změnám. Rozdíly mezi dětmi vidíme v rychlosti přizpůsobení se. Je možné to sledovat při prvním podání tekutiny lžičkou, když předtím bylo dítě pouze kojené. Jedno přijme tuto změnu téměř okamžitě, jakoby lžičku již dobře znalo, jiné potřebuje opakovanou zkušenost, aby si na lžičku zvyklo, a další si nedokáže zvyknout velmi dlouhou dobu. Podobná situace je u staršího dítěte - tříletého, když začne navštěvovat mateřskou školu. Jedno si zvykne za dva až sedm dní, jiné potřebuje i několik týdnů, než se přizpůsobí, a další si nezvykne vůbec.

Rytmicita biologických funkcí

Rytmicita biologických funkcí je další rys temperamentu. Jde o pravidelnost nebo nepravidelnost v rytmu spaní, jedení, vyprazdňování. Jelikož se děti i zde odlišují, jedno dítě potřebuje dostávat jíst v pravidelných intervalech, jiné v nepravidelných. To nepravidelné, má přestávku v pojídání někdy dvě hodiny, jindy čtyři až pět hodin. Pokud bychom ho krmili pravidelně, například v tříhodinových intervalech, nakrmíme ho tehdy, když ještě není hladové, nebo tehdy, když má už po pocitu hladu. Krmení pak dítě vnímá jako bolest a také může dojít k narušení vztahu dítě - matka proto, že při dalším krmení se dítě bude chtít vyhnout zdroji bolesti, tedy matce. Nejednou se stává, že po takové opakované zkušenosti dítě odmítá prs nebo láhev a začne neprospívat. Proto je třeba respektovat jeho temperamentní individualitu a krmit ho tehdy, když ono samo chce. Stejně je to i se spaním. Dítě s pravidelnou rytmicitou usíná pravidelně každý den přibližně ve stejnou dobu, nepravidelné každý den v jiný čas. Rytmicita zahrnuje ještě i vyprazdňování. Dítě s pravidelným rytmem mívá stolici každý den přibližně ve stejnou dobu, to nepravidelné je zase nevyzpytatelné.

Odpoutatelnost pozornosti

Čtvrtým temperamentovým rysem je odpoutatelnost pozornosti. Naznačuje, jak snadno lze odvést pozornost dítěte jiným směrem. Představte si situaci, kdy matka drží v náručí dítě, které pije z láhve čaj. Najednou k nim přichází otec. Dítě si otce všimne - přenese pozornost i na něj, ale pije čaj dál - nedá se odpoutat pozornost od činnosti, kterou právě provádí. Je to dítě s těžší odpoutatelnou pozorností. Jiné dítě ve stejné situaci okamžitě, jak spatří otce, přestane pít a přesune pozornost na otce - je to dítě s lehčí odpoutatelnou pozorností. Ve starším věku se to při hře nebo učení projevuje jako přelétavá pozornost.

Intenzita reakcí

Intenzita reakcí jako další rys temperamentu je srovnatelná u malých dětí v hlasitosti pláče či smíchu. Dítě se silnou intenzitou reakce pláče velmi nahlas a pronikavě, jiné se střední intenzitou je v reakcích mírnější a další při nespokojenosti jen tiše pokňourává - někdy z jeho projevů ani nezjistíme, že je nespokojené. V pozdějším věku se intenzita reakce projevuje v tom, s jakou naléhavostí a naléhavostí si dítě vynucuje hračku či pozornost dospělého. Sympatičtější jsou děti se středně silnou a mírnou intenzitou reakcí.

Kvalita nálady

Dalším rysem temperamentu je kvalita nálady, která naznačuje, zda u dítěte v průběhu dne převažuje spokojená, veselejší nálada nebo nespokojená, plačtivá. Toto základní citové naladění je tedy vrozené, a proto nemůže být rodičovská péče a výchova považována vždy za příčinu plačtivosti a nespokojené mrzutosti dítěte.

Citlivost na podněty

Temperament se vyznačuje i takovým rysem, jakou je citlivost na podněty. Můžeme rozlišovat vysokou citlivost, když dítě reaguje i na poměrně slabý podnět, na středně silnou citlivost - potřebuje silnější stimulaci a slabou citlivost - někdy nereaguje ani na silnější podnět. U malých dětí se tato citlivost projevuje v reakci na hluk, chlad, teplo, světlo, pomočení se, na melodii, řeč. Později se k těmto podnětům přidávají další - reakce na lidi, na hru, učení.

Vytrvalost

Osmým rysem temperamentu je vytrvalost a odpovídá za to, jak dlouho dokáže zůstat dítě při nějaké činnosti, že dokáže překonat překážku, když se o něco snaží. Názorně to můžeme vidět v situaci, kdy malé dítě spatří hračku, která se mu líbí, a snaží se k ní dostat i navzdory překážkám nebo vzdálenosti, která je mezi nimi. Jiné děti, pokud narazí na překážku, nepokračují ve svém záměru a začnou dělat něco jiného. V pozdějším věku se to projeví nejen při hře, ale i při učení

Přístup a únik

Posledním, devátým rysem temperamentu je přístup a únik. Tento rys naznačuje, zda dítě jeví ochotu přistupovat k novým hračkám, oblečení, lidem, situacím nebo vše nové odmítá, případně potřebuje delší čas na to, aby zvolilo přístup. Názorně by se to dalo předvést na této situaci: Máma nabízí dceři nějaké nové jídlo, ona zareaguje odmítavě: "Nechci to, to mi nechutná!" "A už si to někdy jedla?" ptá se máma. "Ne!" odpoví dcera.

Představili jsme si devět temperamentových rysů,

které se u každého člověka různě kombinují a tak vznikají různé individuální typy temperamentu. Výrazně vyhraněné typy jsou asi jen u 1/3 dětí, u ostatních je to někde mezi jednotlivými typy. Každý typ temperamentu, ať má zkombinované jakékoliv jmenované rysy, je "normální" a sám o sobě není příčinou výchovných problémů. Když však narazí na sebe dva odlišné temperamenty dítěte a rodiče, mohou výchovné problémy vzniknout. Aktivní rodič, který má pasivní dítě, z něj bude nervózní, bude ho nutit k větší aktivitě, což dítě nedokáže splnit. Aktivní - pohybově velmi živé dítě zase velmi rychle unaví rodiče, ten ho začne trestat pro jeho živost a vzniká začarovaný kruh.

Typ temperamentu souvisí i s vychovatelností dětí

Lehčeji vychovatelné děti jsou ty, které jsou aktivní, ale ne přehnaně, mají převážně dobrou, spokojenou náladu, umí spolupracovat, snadno se přizpůsobují na změnu či novou situaci, jsou dost vytrvalé, nejsou přecitlivělé a nemají velmi silnou intenzitu projevů. Hůře vychovatelné jsou děti s nadměrně vysokou aktivitou nebo naopak příliš pasivní, velmi těžko se přizpůsobující, s přecitlivělostí (všechno jim vadí), velmi málo vytrvalé, s přelétavou pozorností a převážně nespokojenou náladou. Někde mezi těmito dvěma typy jsou děti "pomalu se rozehřívající" - potřebují trochu času na to, aby se "rozehřály", a pak jsou takové, jako snadno vychovatelné děti.

Temperament je vrozený,

nelze jej měnit, ale můžeme ho částečně ovlivnit tím, že přizpůsobíme podmínky, ve kterých dítě vyrůstá, tak, aby vyhovovaly jeho temperamentu. Dítě s vysokou pohybovou aktivitou potřebuje více volnosti - na hřišti, v zahradě, v lese, aby se mohlo bez omezení pohybově projevovat. Těžko přizpůsobující se dítě nemůžeme vystavovat častým změnám a novým situacím. Dítě s převážně nespokojenou náladou potřebuje milý úsměv rodiče, jeho klidné chování (důležité je nenechat se vtáhnout do nálady dítěte). Málo vytrvalé dítě potřebuje častěji střídat činnosti. Dítě s nepravidelnou biologickou rytmicitou (spánek, jídlo, vyprazdňování) nelze nutit k pravidelnosti. Přecitlivělé dítě není dobré často vystavovat hluku, chladu, teplu. Respektování individuálních rysů temperamentu asi do pěti let věku dítěte je přínosem pro výchovu v dalších letech. Pak už chování dítěte není až tak výrazně ovlivňováno temperamentem - do hry vstupuje vůle, myšlení, schopnost sebeovládání, a tím lze některé projevy temperamentu utlumit. Ignorování těchto individuálních zvláštností dítěte může být příčinou poruch chování ve starším věku - nejčastěji v pubertě.

Variace temperamentových rysů jsou rozdílné,

proto i chování dětí je takové různorodé. Pokud budeme myslet na tyto odlišnosti, nebudeme muset porovnávat naše dítě s žádným jiným. Vždyť každé dítě je neopakovatelná individualita, která se chce osobitě projevovat, a potřebuje k tomu individuální podmínky. Vytvořme jim je takové, abychom nepotláčeli jejich přirozené danosti.