Výchova dětí v době, kdy objevují vlastní "já"

Děti objevují své vlastní” já" tak, že křičí a vytrvale odmítají, všechny vámi ukládané pokyny. Například se nechtějí nechat nakrmit. Vzdorují a protestují. Vše chtějí dělat samy a po svém. A vy nakonec rezignujete. Dítě je spokojené a začíná jeho tvůrčí období, a to i přes nepořádek, který jeho “tvorba “ způsobuje.

děti, výchova dítěte, dětská psychologie

Teď právě začíná objevovat svou vůli

a bude se rozvíjet k samostatnosti. Naučí se samo jíst. Tohle rodiče pravděpodobně při scéně u stolu nenapadne. Ale právě o to jde. Asi od 18. měsíce začne vaše dítě objevovat své "já" a udělá první kroky k samostatnosti. Vycítí totiž, že má svou vlastní vůli, kterou může ukázat druhým lidem a pak se stane, co ono bude chtít. Že si může něco vymyslet, žádat to od tatínka a on to pak udělá. Že může říct ne, když od něj něco chtějí. A zjišťuje, že chce samo dělat všechno jako dospělí: jíst, oblékat se, tlačit kočárek, přinést věci, odnést je ...

Pro rodiče to může být namáhavé,

pro rozvoj osobnosti dítěte je však rozhodující, aby si mohlo "cvičit" svou vůli. Tyto vývojové kroky jsou přinejmenším takovými výkony, jako je chození či učení se mluvit. A zasloužili by si stejnou pochvalu - ale jak těžko nám to padne! Protože z "dobrého" dítěte, které více či méně učinilo se sebou dělat, co jsme potřebovali, se najednou stává vzdorovitý človíček se svým neustálým "ne", který si chce prosadit svou vůli - což vede ke konfliktům, hněvu a prvním zkouškám síly. Nejen proto, že přirozeně hodně z toho, co chce dělat samo, ještě neví - a tím vám jen ztěžuje práci.Ale i proto, že se svou vůlí ještě neví zacházet. Cítí jen "já to ale chci" - a vyzkouší to. A zkouší to stále znovu a znovu, stejně jako neúnavně chodí nahoru a dolů po schodech.

Přitom však dítě musí přijít na to,

že i jiní lidé mají vůli. My dospělí to už víme, dítě však ještě ne. Pokud se mu nepodaří prosadit si své, cítí se poraženě - jako neúspěšný člověk. Pak protestuje křikem, pláčem, vzdorem - ale ne vůči vám, ale vůči tomuto zklamání. Stejně málo ví dítě o nepříjemných pocitech, které doprovázejí toto období. Váhání, jestli něco dokáže, hanba, pokud se mu něco nepovede. Tyto pocity mají svůj smysl, varují a chrání dítě před obtížemi.Ale dítě samo si s nimi ještě neumí poradit, potřebuje vaši pomoc. Při váhání mu můžete pomoci dodáním odvahy, při pocitech studu poskytnutím možnosti skrýt se za vaše kalhoty. Obecně platí, že i v této fázi musí mít dítě pocit, že "máma a táta mě stále milují".

Výchova dětí k samostatnosti - těžký oříšek pro rodiče

Pro rodiče může být tato etapa života dítěte skutečně vyčerpávající. Setkávají se s celou spletí nových pocitů, které jejich dítě zažívá. Stávají se cílem skutečných "zkoušek odvahy":"Vydrží máma, pokud budu takový zuřivý? Nepřestane mě náhodou táta milovat, pokud chci já něco jiného než on? "A vy jako rodiče se musíte s touto sprškou střídavých pocitů vypořádat. Jen teď jste se vřele a mazlivě polaskali a již vzápětí vás dítě odstrkuje stranou. Nebo naopak: dítě se chce vrátit z role "samostatného velkého" zpět do role "malého bezradného miminka".

Chce to hodně trpělivosti,

flexibility a citlivosti. Stejně jako když jste učili dítě chodit, i nyní musíte zvažovat: Kolik volnosti mohu poskytnout svému dítěti, co může udělat samo a v čem potřebuje pomoci - a kde musím stanovit hranice? Nicméně námaha se vyplatí. Tak jak se dítě po nesčetných pokusech o chůzi nakonec postavilo a kráčelo si po světě na obou nožkách, tak mu i již jednou získaná samostatnost bude tvořit po celý život nepostradatelný základ, na kterém bude moci dále budovat svou osobnost.

"Ne!" - pro dítě je velmi důležité

naučit se mluvit toto slovíčko a smět jej používat. Chrání ho to před různým možným "obtěžováním" v jeho dětském věku. Dodává mu sílu, pokud ví, že může říci "ne" v případě, že někdo cizí od něj chce něco, co mu není po vůli. Svým "ne" dítě dělá velký krok při odpoutání se od rodičů a budování své samostatnosti a nezávislosti.

Oblékání - nejlepší nácvik samostatnosti

Dítě od dvou let začíná projevovat velký zájem o oblékání a svlékání. To je dobrá příležitost, jak rozvíjet samostatnost dítěte a podporovat jeho sebedůvěru a sebevědomí. Abyste dětem usnadnili tyto činnosti, kupujte oblečení volné, takové, které se snadno obléká i svléká. To znamená kalhoty na gumu nebo se zipem, s kterým i dítě umí snadno manipulovat (dobře viditelný musí být zejména běžec na zipu - pomoci si můžeme tím, že přes jeho očko provlékneme šňůrku a uděláme uzel). Příliš mnoho knoflíků dítě mate a neumí si s nimi poradit. Pak mu trvá oblékání i svlékání příliš dlouho. Na botách dětem zkrátí čas obouvání i vyzouvání suchý zip. V každém případě se snažte, aby dítě udělalo při oblékání i svlékání co nejvíce činností samo. Pomozte mu pouze tehdy, pokud vidíte, že si už neporadí bez vás. Dejte dítěti příležitost učit se pokusem a omylem. Pokud se mu něco nepovede napoprvé, nechte ho vyzkoušet to znovu. Dopřejte mu dostatek času a prostoru. Začněte s oblékáním čtvrt - až půlhodinu předtím, než máte odejít z domu. Pokud jste však v časové tísni, dohodněte se s dítětem na rozdělení úkolů: "Ty si obuješ boty, já ti je zavážu." Pokud se dítě zabývá nějakou činností (například zapínáním knoflíků), aniž by začalo plakat, věří, že se mu tento úkol podaří zvládnout. Nepřiskočte tedy k němu, jakmile začnete ztrácet trpělivost a neudělejte to rychle za něj. Tím byste mohli zranit křehké sebevědomí vašeho dítěte. Pomozte dítěti pouze tehdy, pokud vás o pomoc prosí nebo vypadá frustrovaně.

Záchvaty vzteku a pláče

Záchvaty vzteku a pláče vyplývají v tomto věku nezřídka z frustrace dětí. Dítě chce dosáhnout více, než je ve svém věku schopné. Abyste lépe pochopili své dítě, zkuste se vžít do jeho situace. Frustrace je pravděpodobně výsledkem rozporu mezi přáním a skutečností: Představte si, že byste měli obě ruce svázané a nemohli byste si ze skříňky vybrat čokoládu, rozbalit ji a sníst, kdybyste měli na ni obrovskou chuť. Existuje pár pravidel, jak pomoci plačícímu a hněvem sršícímu dítěti. V první řadě musíme dítěti dovolit vyjádřit zklamání, vztek nebo jiné pocity tak, aby svou bolest nemuselo potlačovat (v opačném případě to může vést k různým nemocem a poruchám, spojeným se stresem). Na druhé straně se ale dítě musí naučit, že není v pořádku, pokud při tom způsobuje druhým lidem bolest nebo je zraňuje. Rozhořčenému dítěti bychom tedy neměli dovolit táhnout nás za vlasy, kousat, bít nás, nebo po nás stoupat. Někdy se tedy musí dítě tělesně držet, zároveň však potřebuje při výbuších zlosti volnost pohybu. Pokud tedy chcete dítě držet, chyťte ho kolem pasu, zády k vašemu tělu, aby mohlo kolem sebe bít a plakat, ale aby vám neublížilo. Pokud dítě leží na zemi, musíte dát pozor, aby nebylo v blízkosti nic, na čem by se mohlo poranit. Dokud dítě nevyjádří tyto pocity, tedy nevyprchá vztek a hněv, nemá význam dítěti domlouvat, protože ho úplně přemohl jeho vnitřní konflikt. Můžeme mu pomoci tím, že mu v pozadí říkáme jednoduché jemné slova jako: "To je v pořádku ...", "To nic ...", abychom ho uklidnili. Pokud dítě přestalo plakat, pravděpodobně již do jisté míry své zklamání zpracovalo. Nyní se můžeme společně podívat zpět na událost a můžeme dítěti říci, že chápeme, jak se cítí. Nejlepší je v tomto okamžiku neposkytovat žádné zdůvodnění "proč", protože by dítě jen zmátlo. Po záchvatu pláče a odeznění všech nepříjemných pocitů se často stává, že dítě přijde k vám a obejme vás, nebo se chce s vámi pomazlit, aby našlo bezpečí.

V období objevování svého "já"

u vašeho dítěte jste možná nejednou zatoužili po harmonii prvních měsíců života miminka. Možná jste i truchlili za obdobím věku novorozence a kojence. Přerušovaný noční spánek a nejistota, která se vás zmocnila v prvních chvílích společného života s miminkem se jeví v porovnání s touto etapou života jen "slabým odvarem". Láskyplné hry při přebalování a koupání, společné tulení se při kojení nebo spokojené usínání ve vašem náručí jsou neodmyslitelně pryč. Ale "výbavou", kterou jste mu poskytli v tomto raném období formou důvěry, pochopení a náklonnosti, jste ho velmi dobře vyzbrojili do budoucích let. A nadšení, s nímž nyní dítě poznává a dobíjí svět, vám může být dobrým zadostiučiněním.

Věděli jste, že ..

  • Děti mezi 18. a 24. měsícem začnou poznávat svou vlastní osobu v zrcadle?Řeknou i své vlastní jméno. Ve třetím roce objeví slovíčko "já".
  • Děti v tomto období rozvíjejí i představy o svém "majetku" a podle toho i chápou slovíčko "moje"?
  • Rozvoj vlastní vůle a samostatnosti úzce souvisí s tělesným vývinem? Příkladem je zvládnutí úkonů "držet" a "pustit". Dítě se to naučí až manuálně. Drží něco a absolutně to nechce pustit z ruky - a pak vrhá vše, co se mu dostane do rukou, pryč.
  • Vaše vlastní zkušenosti z dětství od dvou let silně ovlivňují vaši výchovu? Rodiče, kteří měli dostatek volnosti a jistoty, to mají při tendencích se samostatností mnohem snadnější. Rodiče, kteří byli v tomto potlačování a brzdění, to mají těžší: Může se stát, že dají dítěti příliš mnoho volnosti, protože chtějí dělat všechno lépe než jejich rodiče. Někteří to zase cítí tak, že děti by mohly být takovou volností ohroženy, a tak je v tom brzdí.

Tipy pro rodiče

• Pokud vás pokusy, při kterých si vaše děti chtějí prosadit svou vůli, přivádějí k šílenství, mějte na mysli, že dítě nemá úmysl naštvat vás, ale trénuje, jak se stát samostatným, sebevědomým člověkem.
• Dopřejte dítěti potřebnou volnost - ale určete i hranice. Vaše dítě se musí naučit akceptovat i vůli jiných. Pár dobře vysvětlených pravidel a jasné  "Ne" mu pomohou tyto hranice dodržovat.
• Podporujte samostatnost vašeho dítěte přiměřeně jeho možnostem: Dejte mu například na výběr, kterou ze dvou čepic si chce dnes dát, ale neptejte se ho, co si chce dnes obléci.
• Od cca 1,5 roku může dítě se vším pomáhat. Pokud mu při pečení dáte kousek těsta, v té chvíli zapomene i na nejoblíbenější hračku. Vtahujte dítě co možná nejvíce do činností všedních dnů. Nechte ho pomáhat při všem, co už zvládne (např. odnést malou tašku z obchodu, něco přinést ...). Nenuťte ho ale dělat to, co ještě neumí.
• Pokud se dítěti něco podaří, pochvalte ho. Pokud se mu něco nepovede, podpořte ho a ukažte mu, jak se s tím vypořádat.

Dítě ve věku 12 - 18 měsíců 

Vaše dítě by si mělo umět hrát samo. Mělo by udržet skleničku a umět samo jíst (samozřejmě, že jde o první pokusy, tedy ne dokonalé zvládnutí úkonu).

Dítě ve věku 18 - 24 měsíců

Dítě by se mělo začít učit mýt se  samo a používat zubní kartáček (samozřejmě, musíte při tom ještě "asistovat"). Mělo by už umět jíst o něco "lépe". Mělo by se začít učit samo oblékat - pouze jednoduché kusy oblečení. Mělo by si umět hrát bez vaší soustavné pomoci.

Dítě 2. - 3. leté

Od níže tří let je již většina dětí přes den bez plenek a umí chodit samostatně na toaletu (nebo poprosit o to, abyste ho / ji tam zavedli), bez toho, abyste mu to museli neustále připomínat. Umí si samo obléknout a svléknout jednoduché kusy oblečení, jako např.. kabát, potřebuje však pomoc při knoflících, zipech, šňůrkách nebo těsných věcech. Je zručné, neumí však ještě zacházet  s nožem. Umí si uklidit hračky.

Dítě 3. - 4. leté

Ve čtyřech letech se dítě umí samo umýt a vyčistit si zuby, obléknout se, svléknout se, celkem dokonale jíst, pít z poháru, vybrat si hračky a také je uklidit.
Pod vaším dohledem umí činnost provést od začátku do konce. Umí verbálněji vyjádřit pocity a potřeby. Dítě se umí samo obléct, ale vy mu můžete oblékání usnadnit vhodným oblečením ( kalhoty v pase na gumu, suché zipy na botách, mikiny místo košil na knoflíky apod.)

comments powered by Disqus


Podobné články


Jak uklidnit dítě v období vzdoru?

Jste svědky scény, kdy se maminka snaží uklidnit řvoucí batole v obchodě? To odmítá reagovat a chce si prosadit...
více...

Domácí úkoly s prvňáčky? Chce to správnou motivaci!

Mít doma prvňáčka, to je pro rodinu velká změna. Rodiče čeká po příchodu z práce další směna, která...
více...

Děti nemusí být středem vesmíru, aby z nich vyrostli slušní dospělí

Výchova dětí se nikde nevyučuje. Učíme se ze tedy za pochodu a ze svých chyb. Proto nám také někdy připadá,...
více...

Jak rozdělit dětský pokoj, aby děti měly nejen dostatek prostoru, ale i soukromí?

Dříve bylo běžné, že děti spaly společně s rodiči v jedné místnosti. Následovala doba, kdy měly všechny...
více...

Jak vybrat kvalitní hračku s příběhem?

Děti potřebují hračky, tak proč jim je nekoupit! Ale není hračka jako hračka. Hračky je třeba vybírat a ne jen...
více...

Usínání dětí nemusí být problém, když ...

Máte doma nespavé dítě? Zaveďte mu usínací rituály a snažte se dodržovat pravidelný denní režim. Dítě by...
více...

Hry, které sami dětem vyrobíte, zabaví děti i vás

V dnešní době není problém koupit dítěti hračku ani o víkendu a v pozdních večerních hodinách. Ale co takhle...
více...

Tablet pomáhá dětem rozvíjet kreativitu a představivost

Tablety a další elektronické hračky nebyly vymyšleny proto, aby jen bavily děti a pily krev rodičům. A naopak,...
více...

Tablet pomáhá vychovávat moderní děti, ale i zde musí platit přesná pravidla

Tablet je pro dítě užitečná věc. To uznávají i dětští psychologové a lékaři. Ale v mnoha rodinách to...
více...

Malé děti zvládnou snadněji manipulaci s telefonem, než si zavázat tkaničku

Hrát si s chytrým mobilním telefonem často vidíme i velmi malé děti. Vždy jde o klasický scénář, kdy maminka...
více...