Výchova dětí k empatii doma, na pískovišti i v autobuse

Schopnost vcítění neboli empatie se u dětí rozvíjí hlavně během prvních šesti let života. Je to vlastnost, která se musí učit používat. Některé, ale těch je velmi malé procento, mají tuto vlastnost vrozenou. Ale i u těch je třeba ji podporovat a rozvíjet. Jak, to vám sdělíme v našem článku.

děti, výchova dětí, empatie

Než se dítě naučí empatii, uplyne delší doba

Při výchově miminka k empatii hraje důležitou roli období vzdoru. Kdy a jak se u dítěte vyvíjí empatie, ohleduplnost a férovost? Jak mohou přispět rodiče při podpoře těchto důležitých kompetencí? Ať už na dětském hřišti nebo v mateřském centru - rodiče často pozorují u svého dítěte chování, které se jeví na první pohled jako hluboká empatie: Pokud pláče nějaké dítě, začne druhé srdceryvně plakat spolu s ním. A přitom vůbec nesoucítí se svým kamarádem. Věda nazývá tento fenomén "citová nákaza" - s empatií však nemá vůbec nic společného. Dítě ještě neumí uskutečnit vcítění do pocitů jiné osoby, objasňují psychologové. Děti se jen nechávají strhnout bouří pocitů. Vědomí, že se jedná o pocity jiných, ještě nemají. Než to dítě pochopí, musí ještě udělat několik vývojových kroků. Absolutní prioritou je, že bude umět rozlišovat mezi "já" a "ostatní". To začíná přibližně v 18 měsících. Rodiče to mohou pozorovat tehdy, když se dítě najednou poznává na fotografiích a v zrcadle.

Období vzdoru je důležité pro vývin empatie

Další indicií k tomu, že se u dítěte rozvíjí vědomí sebe sama, je vzdor. Od druhého do čtvrtého roku života se objevuje u dítěte obrovská tvrdohlavost. I když si to u těchto dětských výbuších zlosti neumíte představit - jsou znakem toho, že děti jsou na dobré cestě k empatii a soucitu. Vzdor nám ukazuje, že dítě již chápe sebe jako samostatnou bytost a je si vědomo existence "druhých". Tím demonstruje svou vůli po sebauplatňovaní a první nezávislost. Vývojová psychologie proto upřednostňuje i výraz "autonomní fáze", neboť slovo "vzdor" se v našem jazyce chápe jako něco negativního. Přitom je toto chování malých dětí důležitou a normální součástí lidského vývoje. Až když je dítě psychicky vyvinuté tak, že umí vnímat i jinou perspektivu, než je ta jeho, je možné rozvíjet prosociální chování.

Děti si myslí: "Správné je to, co je dobré pro mě!"

Mezi druhým a třetím rokem začíná fáze, kterou označujeme pojmem "egocentrická empatie". U dětí nyní můžeme pozorovat velmi soucítící a nápomocné reakce. Ale dělají především to, co by si ony samy v určité situaci přály. Přemýšlejí asi takto: "Když jsem smutný, potřebuji mého plyšového medvídka. Když je smutná moje kamarádka, dám jí mého medvídka, aby se rozveselila. " Je to zajímavé chování, ale stále nejde o skutečnou empatii. Dítě vycítí zármutek druhého dítěte. Ale potřeby, které se od jeho vlastních odchylují, si ještě neumí představit nebo je pochopit. Mnohé studie však dokazují, že do dovršení třetího roku empatických reakcí a prosociálního chování značně přibývá. Zatímco však dítě pochopí a uvědomuje si takové hodnoty, jakými jsou ohleduplnost, čestnost nebo zdvořilost, projde ještě delší doba. Mnozí rodiče znají tento fenomén: na pískovišti si už hráli minimálně stokrát hru "Děkuji - prosím" a podávali dítěti formičky do omrzení v naději, že dítě takto vyroste ve zdvořilého gentlemana. Ale kdeže: při nejbližší příležitosti vytrhne jejich dvouleté dítě jako malý Rambo svému vrstevníkovi lopatku z ruky. Člověk má chuť plakat a ptá se: Co jsme udělali špatně? Psychologové však rodiče uklidňují: dvouletému dítěti nelze takové chování vyčíst, ono se bude ještě nadále rozvíjet a za  rok už bude v takové situací s největší pravděpodobností reagovat jinak. Důvodem je, že děti v prvních dvou až třech letech žijí ještě v představě: "Správné je to, co je dobré pro mě." Až postupně se jim podaří sladit jejich přání s přáními jiných.

Geny při empatii nehrají velkou roli

Ať už v mateřské škole nebo na narozeninové párty - všude lze pozorovat, že některé děti se chovají soucitněji  než ostatní. Čím to je? Je to vrozené? Nebo jde spíše o otázku výchovy? Tak jako ve všech oblastech vývoje, v nichž se vedou diskuze typu "dědičnost - prostředí", i zde přišli vědecké studie k závěru, že obojí sehrává určitou roli. Ale jinak než u jiných vlastností osobnosti se vyčísluje genetický podíl na empatii, jen asi 25%, jak uvádí jeden výzkum u dětí ve věku 14 měsíců až tři roky. Z toho vyplývá, že rodiče a blízké osoby dítěte, například učitelky v mateřské škole, mohou výrazně přispět k tomu, aby podporovaly a prosazovaly vývin empatie a prosociálního chování.

Jak mohou rodiče zprostředkovat empatii svým dětem

To nejdůležitější, co mohou rodiče udělat pro podporu prosociálního rozvoje, je něco, co je pro většinu naprostou samozřejmostí: srdečný, laskavý a podporující přístup ke svému dítěti. Jen tak vznikne bezpečné pouto s rodiči, které dítě potřebuje, aby si ono samo umělo budovat a udržovat úspěšné vztahy k jiným lidem. Z pohledu vývojové psychologie mohou rodiče ještě schopnost vcítění se podporovat i dodatečně. Pomůže jim přitom následující: Pozitivní model chování: Děti se mnohem méně učí poučováním a slovy, mnohem více zkušeností, příkladem a imitací. Všímají si: Když se mi pokazí věž z lega, táta mě vezme do náruče a utěšuje mě.Pozorují: Co udělá máma, když je moje sestra smutná a pláče? Pokud rodiče v takových situacích ukážou dětem pochopení a berou pocity "postižené" osoby vážně, místo toho, aby strach nebo smutek velmi rychle vyřídili, případně ho ignorovali, je to pro dítě výborný model učení. Psychologové tak přišli k závěru: důležitější než vědomá výchova je to, jak vidí děti své rodiče konat v každodenním životě. Jak se umí postarat o sebe a o jiné, jak se umí prosadit nebo se stáhnout do pozadí - toto všechno je pro dítě příklad toho, jak si má uspořádat svůj život a své chování. Verbální vyjádření pocitů: Doprovázejte zážitky dítěte popsáním jejich pocitů, například: "Vypadáš unaveně. Dlouhá cesta tě určitě vyčerpala. "Nebo:" Tato polévka ti chutná, že? Vidím ti to na nose. "Nebo:" Chápu, že si nyní smutný / á. Ale myslím, že tvůj kamarád si s tebou bude zítra opět pěkně hrát. "

Empatie směrem k vám

Udělejte dítě senzibilní vůči vašim vlastním pocitům. Příklad: "Velmi mě bolí hlava. Ale ty mi můžeš pomoci, aby mi bylo brzy lépe. Chtěla bych si na půlhodinku poležet na gauči. A bylo by fajn, kdyby sis zatím zahrál / a ve své dětském pokoji. "Nebo:" Mám ti říct, proč mám dnes takovou dobrou náladu? " Praktické uplatňování empatie: Pomozte vašemu dítěti vcítit se do druhého člověka. V supermarketu: "Dnes měla prodavačka určitě těžký den. Vypadá velmi unavená. Co myslíš: Řekneme jí něco milého? "V plném autobuse:" Ta paní vzadu čeká miminko. Uvolněme jí jedno místo k sezení. "Na dětském hřišti:" Dítě na prolézačce pláče. Pojď, zeptáme se ho, jestli mu můžeme pomoci. Určitě se potěší, když si s ním pohraješ. " Induktivní výchovný styl: To znamená, že rodiče neustále dětem připomínají důsledky jejich chování pro jiné lidi a podněcují je vcítit se do nich. Podle věku dítěte to může probíhat různě. U malého dítěte to začíná poznámkou: "Pokud budeš strkat svého malého bratra, spadne." U většího dítěte to může vypadat následovně: "Jak by ses ty cítil, kdyby ti tvůj nejlepší kamarád sebral tvou oblíbenou hračku?" Nebo "Jak by ti bylo, kdyby jsi byl smutný a druhé děti by si tě vůbec nevšímaly? "Tato výchovná praktika je podle zkušeností mnohem účinnější než kárání a tresty. A více přispívá i k tomu, aby si děti zvnitřnily hodnoty jako soucit, ohleduplnost, zdvořilost - ale ne nátlakem. Jak jsou přitom rodiče úspěšní, závisí také na jejich vlastní empatii. Pokud se jim podaří takové otázky řešit přiměřeně věku a situaci, bude jejich působení pravděpodobně úspěšné. Kdo chce ale vysvětlovat tříletému dítěti během hraní v pískovišti komplikované morální zásady - pravděpodobně úspěchy sklízet nebude.

Hodně číst

Bát se, smát se a plakat s někým! Děti, kterým rodiče hodně čtou, se umí automaticky vcítit do myšlení a pocitů jiných lidí. Například nádherné příběhy od Astrid Lindgrenové nabízejí mnohé podněty, kdy lze přemýšlet o měřítku hodnot a potřeb jiných. A vzniká i souvislost mezi jazykovou zdatností a empatií. V množství studií byly prokázány vztahy mezi jazykovými schopnostmi a emocionálními dovednostmi.

Chvála a uznání

Bez ní to prostě nejde: Když vaše dítě například utěší, podpoří nějaké jiné dítě nebo si dělá starosti s dárkem pro někoho, měli byste mu vždy ukázat radost a uznání a takto pozitivně podporovat jeho chování. Emaptie dětí se nelépe rozvíjí v harmonické rodině, kde rodiče vychovávají své děti s láskou.

comments powered by Disqus


Podobné články


Domácí úkoly s prvňáčky? Chce to správnou motivaci!

Mít doma prvňáčka, to je pro rodinu velká změna. Rodiče čeká po příchodu z práce další směna, která...
více...

Děti nemusí být středem vesmíru, aby z nich vyrostli slušní dospělí

Výchova dětí se nikde nevyučuje. Učíme se ze tedy za pochodu a ze svých chyb. Proto nám také někdy připadá,...
více...

Jak rozdělit dětský pokoj, aby děti měly nejen dostatek prostoru, ale i soukromí?

Dříve bylo běžné, že děti spaly společně s rodiči v jedné místnosti. Následovala doba, kdy měly všechny...
více...

Jak vybrat kvalitní hračku s příběhem?

Děti potřebují hračky, tak proč jim je nekoupit! Ale není hračka jako hračka. Hračky je třeba vybírat a ne jen...
více...

Děti mají křehké duše, které jsou snadno zranitelné

Zdravé sebevědomí u dětí, to je hodně důležitá věc. A je na rodičích, aby v dítěti zbytečně sebevědomí...
více...

Usínání dětí nemusí být problém, když ...

Máte doma nespavé dítě? Zaveďte mu usínací rituály a snažte se dodržovat pravidelný denní režim. Dítě by...
více...

Hry, které sami dětem vyrobíte, zabaví děti i vás

V dnešní době není problém koupit dítěti hračku ani o víkendu a v pozdních večerních hodinách. Ale co takhle...
více...

Tablet pomáhá dětem rozvíjet kreativitu a představivost

Tablety a další elektronické hračky nebyly vymyšleny proto, aby jen bavily děti a pily krev rodičům. A naopak,...
více...

Tablet pomáhá vychovávat moderní děti, ale i zde musí platit přesná pravidla

Tablet je pro dítě užitečná věc. To uznávají i dětští psychologové a lékaři. Ale v mnoha rodinách to...
více...

Malé děti zvládnou snadněji manipulaci s telefonem, než si zavázat tkaničku

Hrát si s chytrým mobilním telefonem často vidíme i velmi malé děti. Vždy jde o klasický scénář, kdy maminka...
více...