Srdeční vady u dětí - vrozené a získané

Datum článku: 28. 11. 2014

Srdeční vady patří mezi nejčastější vrozené vady. Mezi ně patří poruchy anatomie, funkce nebo struktury srdečního svalu. Při podezření na srdeční vadu následuje kardiologické vyšetření, že kterého rodiče mívají občas i neodůvodněný strach. Ne všechna podezření musí nutně znamenat těžkou srdeční vadu. Jak tato vyšetření probíhají a na co si dát pozor si popíšeme v našem článku.

Srdeční vady u dětí - vrozené a získané

Nejčastější srdeční vady dětí 

Srdeční vady lze rozdělit na dvě hlavní skupiny, na vrozené a získané. V dětské populaci výrazněji převažují vady vrozené. V současnosti, kdy je zdravotnická technika na vysoké úrovni, posouvá se diagnostika srdečních vad do novorozeneckého a kojeneckého období. Novorozenci a kojenci mají jiné vady týkající se kardiovaskulárního systému než starší děti nebo dospělí. Nejčastěji přicházejí do kardiologické ambulance se šelestem na srdci, který dětská lékařka uslyší při první, či druhé kontrole po jejich příchodu z porodnice. U starších dětí se kromě šelestů objevují problémy s intolerancí námahy, zadýcháváním se, točením hlavy, omdlíváním, nevolností či vysokým krevním tlakem.

Nejčastěji se u dětí setkáváme se šelestem

Je šelest vážnou srdeční vadou? Šelest na srdci není srdeční vada, je to zvuk, který sám o sobě ještě nemusí znamenat nic. Je to však první informace, která nás upozorní na možnou chybu. "Paní doktorka našla na srdíčku šelest. Má moje dítě srdeční vadu? "Tuto otázku kladou rodiče velké skupiny dětí. V 90 - 95% se však jedná o šelesty fyziologické, akcidentální, též se nazývají také benigní. Jsou to zvuky, které hemodynamicky, tedy oběhovou organismus dítěte nezatíží a nejsou závažné. Šelest vzniká určitou turbulencí kapaliny při zvýšené průtokové rychlosti. Například pokud z vodovodního kohoutku pustíme vodu pomalu, laminárně, neslyšíte žádný zvuk. Pokud však zvětšíme průtok, voda začne syčet. Krev je stejně jako voda tekutina, která prochází přes ústí, cévy či otvory. Jakmile začne mít zrychlený, tedy turbulentní tok, začneme ji reálně slyšet, a právě tento zvuk nazýváme šelest. Úkolem kardiologa je říct rodičům, o jaký druh šelestu jde. Zda vzniká na podkladě organického nálezu, srdeční vady, nebo jestli je to nevinný šelest, kterého se nemusí obávat.

Což podmiňuje vznik šelestu

Pokud máme spojené dvě nádoby s různým tlakem, tekutina prochází z nádoby s vyšším tlakem do té s nižším. Stejně je tomu i u srdce. V těhotenství a po narození mají obě komory stejný tlak, proto, i kdyby se u novorozence vyskytoval defekt komorového septa, neslyšeli bychom ho.Jakmile se však tlaky začnou měnit, krev začne téct tlakovým gradientem ve směru do komory s nižším tlakem. Čím více tlak stoupá, tím větší množství krve teče a tím větší šelest slyšíme. Šelest může být způsoben buď nějakou organickou příčinou - u novorozenců jsou to různé zúžení, tj stenózy chlopní, nebo zúžením výtokových traktů, různými defekty, nebo insuficiencí jednotlivých chlopní. Tyto šelesty jsou tedy na organickém podkladě a vždy předznamenávají srdeční vadu různé závažnosti. Šelest způsoben anorganickými příčinami můžeme slyšet u dětí s celkem zdravým srdíčkem, ale například s menším počtem červených krvinek a tím i řidší krví. Čím je krev řidší, tím spíše slyšíme turbulenci i u zdravého srdce. Šelest také často slyšíme, pokud má dítě teplotu. Při teplotě srdeční akce stoupá a krev protéká rychleji. Kromě toho bývá velmi často v levé komoře takzvané "falešné tendo". Je to šlacha, která probíhá křížem přes levou komoru. Při průtoku krve tato šlacha vibruje jako struna na kytaře a my slyšíme typický, "muzikální" šelest. Hemodynamicky nemá na dětský organismus žádný negativní vliv a nezpůsobuje zdravotní problémy.

Rozlišujeme cyanotické a necyanotické srdeční vady

Cyanotické srdeční vady jsou takové, kde se do systémového oběhu dostává neokysličená krev, tedy ta, která původně měla téct do plic. Při těchto srdečních vadách má dětská kůže typické modré zabarvení, což je také znak nedostatku saturace krve kyslíkem. A právě toto zbarvení označujeme pojmem cyanóza, říkáme tomu i "modré děti", čili děti s těžkými srdečními vadami. Opět musíme provést všechny potřebné vyšetření, abychom zjistili, zda zmodrání bylo zapříčiněno srdeční vadou nebo jinými vnějšími faktory. Malé dítě je totiž velmi citlivé na změny teplot, a proto, pokud ho vykoupeme a necháme byť jen chvíli v chladnější místnosti, akrální části (prsty, rty, nos) mohou mít také modravý nádech. Pokud je krev dostatečně nasycena kyslíkem, děti jsou růžové. Známe typické srdeční vady, které označujeme jako cyanotické a jsou to závažné vrozené srdeční vady. Avšak i "růžové" děti mohou mít těžkou až kritickou srdeční vadu. Sama cyanóza proto ještě nereflektuje závažnost srdeční vady.

Jaký je rozdíl mezi vrozenými a získanými srdečními vadami?

Vrozené srdeční vady vznikají při nitroděložním vývinu, kdy neproběhnou všechny vývojové etapy v srdci tak, jak by měly. Statistika říká, že 0,8 procenta mezi narozenými dětmi jsou děti se srdeční vadou. U nás je to tedy přibližně okolo 300 - 400 dětí ročně. Dítě se však může narodit se zdravým srdíčkem, ale srdeční vadu získá v průběhu života. Známe například viry, které mají velký vztah k srdečnímu svalu. Zejména v minulosti byly známy angíny způsobeny určitým typem streptokoka, který měl vliv na různé tkáně těla a také na srdce. Tyto činitele dokáží poškodit srdeční chlopně, nebo změnit funkci srdečního svalu.

Jakou roli hraje při srdečních vadách dědičnost?

Jsou určité srdeční vady, které se přenášejí dědičně z generace na generaci, nebo které jsou vázány na určitý typ genetického onemocnění. Je známo, že děti s Downovýn syndromem mají 42 až 50% výskyt těžké srdeční vady, která se jmenuje "AV kanálový typ defektu síňového a komorového septa". Některé chyby se však vyskytují jen u daného jedince a nepřenášejí se. Kardiologové vždy úzce spolupracují s genetiky, protože každý případ je individuální a potřebuje osobitý přístup.

S jakými problémy k vám přicházejí  do kardiologické poradny starší děti?

U starších dětí v předškolním a školním věku se také setkáváme s různými formami šelestů. Velmi často se však stává, že dítě se častěji zadýchává, nedokáže běžet za ostatními, omdlívá, točí se mu hlava, je mu špatně. Pro vývoj organismu je problematické zejména pubertální období. Víme, že v tomto období organismus jedince rychle roste, vznikají hormonální změny ... V podstatě je to jedna velká přestavba lidského organismu. Celkově se jedná o skupinu problémů neurovegetativního systému. V těle totiž máme dva systémy. Jeden, který ovládáme (když chci pohnout rukou, pohnu ní) a jeden, který neovládáme (autonomní nervstvo). Autonomní nervstvo například zužuje cévy, když nám je zima, nebo naopak, rozšiřuje je, když se potíme. Pokud déle ležíme a postavíme se, mírně se nám rozbuší srdce. Aby nám pod vlivem gravitace při stoji neodtekla krev do nohou, cévy se v končetinách zúží, srdeční akce se zrychlí a zvýší se krevní tlak. Toto jsou reakce, které zajišťují dostatek krve pro centrální nervový systém. V pubertálním období se může stát, že právě tato vnitřní regulace není v organismu taková, jaká by měla být. Cévy se při náhlém postavení naopak rozšíří, dítěti poklesne tlak a dostane závrať. Typické pro tento stav je rychlé probrání se z omdlení. U dětí v předpubertálním a pubertálním období jsou nejčastější problémy spojené právě s omdléváním a náhlým poklesem krevního tlaku. Tyto problémy však netřeba bagatelizovat, protože je mohou způsobovat i jiná onemocnění kardiovaskulárního systému, a také mohou být průvodním jevem mnoha jiných problémů s centrální nervovou soustavou. Děti je třeba vyšetřit nejen kardiologicky, abychom vyloučili jak vrozené srdeční vady, tak i získané srdeční vady, ale i neurologicky.

Jaká vyšetření musí děti absolvovat?

Existuje celý balík kardiologických vyšetření. Věda a technika jdou velkou rychlostí vpřed. Ještě před 30 - 40 lety by se takovému dítěti udělalo EKG, doktor by si poslechnul srdíčko, případně udělal nějaké testy a řekl by svůj závěr. V současnosti máme ultrazvukové přístroje, které nám ukážou celou anatomii srdce, jak pracují chlopně, srdeční sval, jak jím protéká krev, zda tam nejsou nějaké defekty. Pomocí ultrazvuku dokážeme vyloučit obrovské procento možných srdečních vad. Co se týče diagnostiky, ultrazvuk je v kardiologii nepochybně "číslo 1". Od dobré diagnostiky se následně odvíjí dobrý management - špatná diagnostika, špatný management. Když tedy přijde dítě ke kardiologovi, ten se v první řadě ptá na rodinnou anamnézu. Pokud se v rodině dítěte vyskytují nějaké srdeční vady, lékař už ví, kde se má orientovat. Další částí je osobní anamnéza, kde v centru zájmu je samotné dítě. Jaké bylo novorozenecké, kojenecké období, zda nebýval modrý, nebo často nemocný, či například neodpadává, nebo neměl šelest. Všechny tyto informace navigují určitým směrem. Teprve potom přichází na řadu samotné vyšetření. Lékař si podívá, jak je pacient vyvinut, zda není hypotrofický, zda má správnou barvu kůže, podívá na břicho, zda některé orgány nejsou zvětšené. Následně poslechne srdce, nahmatá pulzy na různých částech těla. Pak následuje EKG, které znázorňuje elektrickou aktivitu srdce. Záznam EKG informuje o tom, jak se šíří elektrický signál v rámci srdce. Tento signál má určitou cestu, kterou by měl jít. Na EKG záznamu můžeme sledovat elektrickou aktivitu srdce, šíření elektrických vzruchů, případně patologické centra vzniku elektrické aktivity. Součástí vyšetření je i zmíněný ultrazvuk, který nám ukazuje anatomické poměry, rozměry a funkci srdečních struktur. Také se dělá pomocné vyšetření krve, vyšetření saturace kyslíku. U starších dětí, které mají problémy s omdléváním nebo únavností, se používá ergometrické vyšetření na kole, či Schelongovy testy, které pomohou ohodnotit neurovegetativních systém.

Dají se některé choroby srdeční zjistit i v prenatálním stádiu vývoje dítěte?

Ano, říká se tomu prenatální kardiologie. Její začátky se datují do 80. let 20. století, do období vzniku ultrazvuku, když vyšetřující začal zajímat i vzhled samotného dítěte. Byly to však velmi jednoduché přístroje a jejich výsledky nebyly dostačující. Při kvalitě současných ultrazvuků umíme jednoznačně vyloučit všechny závažnější srdeční vady. S jistotou dokážeme před narozením říci, zda dítě bude mít zdravé srdce a i když ne, o jakou komplikaci jedná, a zejména dokážeme říct matce, jaké jsou možnosti a prognóza. Někdy se dá srdeční vada po narození velmi jednoduchým zásahem odstranit a dítě bude zdravé. Prenatální kardiologie je multidisciplinární obor, úzce spolupracuje i s genetiky. Pokud udělá genetik genetický rozbor a vidíme, že srdeční vada je spojena s dalším genetickým problémem a pokud se zachytí včas, žena má možnost těhotenství přerušit. Jsou totiž určité genetické vady, které jsou známé tím, že i pokud by se dítě narodilo, čeká ho rychlá smrt. Týká se to například tzv. Edwardsova syndromu, při kterém děti, i když se narodí a přežívají, téměř 100% z nich do roka umírá a je proto neetické je operovat. Při těchto vadách jsou lékaři nuceni nechávat vývoj dětí na přírodě.

Kardioslovníček

  • Aorta - céva, která zásobuje organismus okysličenou krví.
  • Arytmie - porucha nebo nepravidelnost srdečního rytmu.
  • Cyanóza - modré zbarvení kůže a sliznic způsobené nedostatečným okysličením krve.
  • Echo - ultrazvuková metoda, která umožňuje zobrazení anatomie srdce a jeho funkce.
  • Hemoglobin - bílkovina v červených krvinkách, která přenáší kyslík.
  • Hypertenze - vysoký krevní tlak.
  • Chlopeň - struktura působící jako ventil, který zabraňuje zpětnému toku krve. V srdci jsou 4 chlopně.
  • Insuficience (regurgitace) - nedomykavost chlopně. V důsledku poškození své struktury umožňuje uzavřena chlopeň zpětný tok krve.
  • Kardiomyopatie - onemocnění srdeční svaloviny.
  • Koronární artérie - cévy přivádějící krev do srdečního svalu.
  • Koronární sinus - žíla odvádějící krev ze srdečního svalu do pravé síně.
  • Levá předsíň - dutina srdce, která přenáší okysličenou krev prostřednictvím čtyř plicních žil z plic.
  • Levá komora - dutina srdce čerpající okysličenou krev do celého těla.
  • Myokard - srdeční sval, který umožňuje činnost srdce jako pumpy.
  • Osrdečník - vak, ve kterém se srdce nachází.
  • Saturace kyslíku - stupeň nasycení krve kyslíkem.
  • Stenóza - zúžení.
  • Tachykardie - rychlý srdeční rytmus.