Porod a emoce

Jednou ze situací, kterou provází velké emoce je porod. Emoce jsou příčinou toho, že je porod unikátním zážitkem pro celou rodinu, ale hlavně pro matku a dítě. Porod je ale také vysilující proces, který vyžaduje značnou dávky fyzické námahy, ale i vnitřní síly, trpělivosti, vůle a vytrvalosti. Tento proces nelze plnit na sto procent po dobu všech fází porodu, a proto přicházejí na řadu emoce, což je jev zcela přirozený. Hlavní je, aby se vám nevymkly a nedostaly vás někam, kam jste vůbec nechtěla.

Co všechno můžete pociťovat během porodu

a jaké emoce vás mohou v jednotlivých fázích potkat. Připojíme i pár tipů, jak si poradit, ale je zřejmé, že na každého platí něco jiného. Nejlepším heslem při porodu je: "Zkoušet a ještě jednou zkoušet". Pokud to nejde jedním způsobem, tak to možná půjde tím druhým, či třetím. Rozhodně se nevzdávat! Můžete i sami pouvažovat, co vám pomáhá proplout krizovými situacemi naplněnými emocemi, možná se vám některé nápady budou hodit právě v den "P", tedy v den porodu.

Před porodem

V posledních měsících těhotenství to s vědomím nadcházejících změn začíná ve vašich pocitech vrcholit. Některé budoucí maminky si na nošení bříška docela zvykly a nepřekáželo by jim jeho nošení i nadále, ale jiné se už nemohou dočkat "kdy to už bude". Samozřejmě, že v těchto chvílích pociťujete potěšení a radostné očekávání z brzkého setkání s vaším miminkem, ale na druhé straně je třeba uznat, že přicházejí i pocity spojené s obavami - se strachem, či úzkostí: Co bude? Jak bude? Kdy bude? (Známé otazníky těch, které mají těsně před porodem).

Úzkost je typická pro prvorodičky,

které porod ještě nezažily a jejich obavy se týkají porodu jako takového a pocitů s ním spojených, které jsou pro ně zatím velkou neznámou a které je teprve čekají. I když víte, že největší obavy máte z porodních bolestí, ještě nevíte jaké jsou. Porodní bolest je jiná než ostatní typy bolesti a můžete o ní i stokrát slyšet vyprávět. Až když ji zažijete na vlastní kůži, pak pochopíte, o čem ty ostatní "už maminky" povídaly. Strach je charakterizován jako obava z něčeho konkrétního, kdy víme jasně popsat to, čeho se bojíme. Proto se strach připisuje spíše vícerodičkám, které mají alespoň jeden porod za sebou a vědí strach přiřadit k určité situaci či pocitu. Ale i prvorodičky mohou umět vyjádřit strach například z některých medicínských zákroků, které již v minulosti absolvovaly, avšak v jiné souvislosti (např.: klyzma, holení, injekce ...), nebo mají strach z přístupu zdravotnického personálu, či z nemocničního prostředí ( zvuky, barvy, vůně ...) apod.

• Tip

Strach, či úzkost z porodu byste se mohli pokusit snížit návštěvou předporodního kurzu, kde se dozvíte různé užitečné informace a kde můžete diskutovat o všem, co se týká porodu i o vašich pocitech.

Další emoce vás mohou potkat v souvislosti s instinktem hnízdění

V přírodě běžně se vyskytující jev, kdy zvířata před příchodem potomků chystají obydlí a vše potřebné pro svá mláďata, aby přežila. Takové přípravy děláme i my lidé na čele s budoucí maminkou. Pozitivní pocity se dostaví v případě, že navzdory vašim rozměrům v poslední fázi těhotenství dostanete nezvyklý příliv energie a přípravy vám půjdou "od ruky". Můžete se dokonce přistihnout při takových aktivitách jako je vyšívání, malování na sklo, či jiné dekorační práce. Nervozitu, zkaženou náladu, či hněv pocítíte, pokud byl očekávaný příliv energie nedostaví, ale přípravy chcete zrealizovat tak či tak. Rozčílí vás nemotornost, únava nebo bolesti zad, pokud se budete snažit udělat některou z naplánovaných věcí. Vždyť i vy chcete mít vše "tip-top", když se vrátíte s miminkem v náručí.

• Tip

Pokud jste se ocitli v podobné situaci a v hlavě vám víří seznam věcí, které je ještě třeba udělat před příchodem miminka a vy melete z posledních sil, doporučujeme vám zapojit "do hnízdění" okolí - partnera, rodinu, kamarádky, kteří jistě s radostí přiloží ruku k dílu.

Během porodu

1. Začátek porodu

Tak a už je to tady! Odtekla vám plodová voda, nebo se pravidelně objevují mírné kontrakce? Nebo zesílila bolest křížů natolik, že nemůžete sedět? To jsou okolnosti, které nasvědčují tomu, že se porod začíná. V této fázi se nejvíce potýkají prvorodičky s obavami o to, zda jde opravdu o porod, nebo je to jen falešný poplach. Právě v této situaci se často objevují emoce z nejistoty a úzkosti. Vše si zkuste projít v klidu.

• Za prvé - pokud vám odtekla plodová voda (nebo máte podezření, že by to mohla být plodová voda), neváhejte jít do nemocnice, kde vám udělají test, který to potvrdí, nebo vyvrátí.
• Za druhé - pokud vás výrazně pobolívá křížová oblast, případně vám bolestivě ztvrdlo bříško, zřejmě zažíváte počáteční kontrakce a startuje se otevírání porodních cest. Nebojte se, že po první, či druhé kontrakci porodíte (v tomto případě jich naštěstí, bude mnohem více). Počkejte a pozorujte, co se bude dít dál. Pokud kontrakce stále nepřestávají a objevují se v pravidelných intervalech (např. každých 15 minut), případně se zvyšuje i jejich bolestivost, porod se rozběhl a vy se můžete začít radovat a pomýšlet na cestu do nemocnice.

Pokud se věci dějí, jak jste předpokládala, zachvátí vás počáteční euforie z toho, že jste zvládla startovací metu. A možná vám vyhrknou i slzičky štěstí. Avšak někdy situace nebývá jednoznačná a vy se potýkáte s obtížemi při "čtení a porozumění" svého těla. Z tohoto důvodu se rodící maminky cítí zmateně, nemožně, či dokonce trapné a zažívají prvotní zklamání. Abyste tomu předešla, dopřejte si čas a klid. Porodní mechanismus má množství variací a proto se není třeba zaleknout toho, že se váš porod nezačal jako z učebnice. Pokud jste pocítila nějaké kontrakce, ale po čase přestaly, znamená to, že tělo potřebuje ještě čas a ozve se později. Pokud máte pocit, že se s vámi něco děje, neváhejte to konzultovat se svým lékařem, nebo rovnou navštívit porodnici. Tak budete vědět, na čem jste.

2. Aktivní porod

V této fázi je již jisté, že jste v plném proudu porodního procesu. Kontrakce jsou pravidelné, ale dost bolestivé a vy si přivykáte na jejich systém fungování: kontrakce - odpočinek - kontrakce ... V začátcích aktivního porodu se budete cítit relativně dobře a v duchu si budete říkat, že pokud to půjde takhle dál, tak byste to i zvládla. S porodním partnerem jste schopna živě komunikovat a přijde vám milé jak vás rozveseluje a baví a při tom všem ty kontrakce nejsou až tak hrozné. Pohybujete se s chutí sem a tam, případně při kontrakci zastavíte při opěrném bodě. Situace se však začne měnit asi v polovině porodní cesty, kdy budete otevřená na 5 - 6 cm a kontrakce začnou být bolestivější, budou trvat déle, a co víc, budou se častěji opakovat. (bolestivost se zvýší i po amniótomii - když lékař naruší vak blan a začne vám odtékat plodová voda.) Odteď začne s vámi bolest řádně manipulovat a budete mít problém udržet si koncentraci. Začnou se objevovat pocity beznaděje, úzkosti či hněvu z toho, že ztrácíte nad sebou kontrolu. Partnerovo vyprávění přestává být zábavné a budete vyžadovat ticho a "pomocnou ruku" (pro masáž, pomoc při dýchacích technikách, vokalizaci ... atd..). Pohyb vám už nebude až tak vyhovovat a zřejmě dáte přednost polohování. V těchto momentech mnoho žen začíná přemýšlet o epidurální anestézii. Zatímco uděláte rozhodnutí, vyzkoušejte, co vám nejlépe pomáhá adaptovat se na sílící bolest. Poloha? Zvuky? Dýchání? Masáž? Fit míč? Teplá voda? Přivřete oči, ponořte se do sebe a svůj sluch upřete na to, co vám říká vaše tělo. S porodní bolestí je nejlepší se skamarádit, to je 50% úspěchu. Důležité je, abyste se výhradně orientovala na sebe a nerozptylovala se tím, co se děje kolem vás. Podstatné je, abyste se neocitla ve stresové situaci, která by mohla spustit ve vašem těle vylučování stresových hormonů, což následně způsobuje zpomalení porodního procesu. Vaším hlavním cílem je pohoda a klid při práci s kontrakcemi, jen v uvolněném stavu nejvíce podporujete jejich činnost. V závěru této fáze je již vaše vědomí alternováno z důvodu značné bolesti, kdy tělo vylučuje látky - přirozené opiáty a pomáhá vám přejít do finále. Setrváváte v jedné poloze, vaše smysly vnímají okolí jen okrajově, proto se může stát, že nebudete slyšet, nebo si nebudete později pamatovat některé pokyny či informace. Vaše žádosti či prosby vycházejí v podobě jednoduchých a strohých povelů.(Vodu! Kapesník! .....)

V tranzitní fázi

(chvilku předtím než začnete naplno tlačit) je děložní hrdlo naplno otevřené a děťátko začne vcházet do porodního kanálu. K bolesti se přidruží i tlaky v oblasti genitálií a konečníku. Tyto kontrakce byste měla prodýchat a nezapojovat své síly do tlačení. Pokud vás něco vyruší z koncentrace, případně budete mít pocit, že se na vás hrne příliš mnoho informací z okolí, můžete opět propadnout beznaději a strachu z toho, že už to dál nevydržíte, vypadnete z rytmu dýchání a budete mít chuť křičet o pomoc. Toto se stává často. V takové situaci potřebujete něco jako rychlý "reset". Zavřete oči a nadechněte se a požádejte partnera, aby s vámi prodýchal kontrakce, chyťte ho za ruku (budete mu ji dozajista mačkat doběla, ale to nevadí, vždyť nerodíte každý den). Když se objeví hlavička v ústí porodních cest, začnete tlačit. Tyto poslední krůčky jsou rozhodující, ale občas i zlobivé. Nejprve to tlačení jde, pak zase chvilku nejde, nebo naopak. Nemusíte se však bát, porodník i ostatní personál vás budou navigovat jak nejlépe vybruslit z konkrétní situace. Rozhodně jde o vrcholnou situaci a musíte do toho dát  všechny síly, které vám zbyly ... a tlačit během každé kontrakce, která vás zasáhne. Mimo kontrakce si dopřejte pár vteřin klidu.V této fázi emoce vrcholí, u někoho právě hněv či vztek pomáhají vyburcovat se k úžasnému výkonu, pro jiné maminky platí ticho a maximální koncentrace. Neduste nic v sobě, pokud máte chuť zakřičet si, tak to udělejte. Horší je, pokud tlačení není účinné. V tom případě zkuste změnit polohu, nebo se svlažit douškem vody, abyste v krátké pauze nasbírala energii a zkusila to znovu. Pokud byste se rozplakala hůře by se vám navozovalo kontrolované dýchání a návrat do stavu soustředění. V každém případě se není třeba vzdávat a věřit si, že to dokážete, protože tak je to pro nás ženy vymyšlené. Oplýváme nespoutanou silou života, která zabezpečuje nesmrtelnost lidstva.

Když je děťátko na světě,

emoce se otočí o 180 stupňů a příval radosti a štěstí je nepopsatelný. V momentě je veškerá bolest a útrapy zapomenuty a vy se nebudete umět přestat usmívat. Berte porod jako na něco, co má šťastný konec a zapojte všechny síly, aby tomu tak bylo!