Otec - měkký, despotický, puntičkářský nebo milující?

Datum článku: 14. 1. 2015

Co v dnešní době očekává žena od budoucího otce svého dítěte a následně dítě od svého táty? Touto otázkou se budeme zabývat v našem článku. Role otce se významně posunula a to pro dítě tím lepším směrem. Ale, co na to muži? Jak jim tato funkce vyhovuje? Neměly by jim nastávají matky jejich dětí trochu pomoci? 

Otec - měkký, despotický, puntičkářský nebo milující?

Otcovství začíná již během těhotenství matky,

už tehdy otec může navázat kontakt s dítětem. Někteří muži by také rádi navázali tento kontakt, ale si nejsou jisti v této své nové roli. Od jejich otců se neočekávalo, že se budou mluvit na děťátko v bříšku své partnerky a už vůbec ne to, aby byli přítomni při porodu. Proto je dobré, pokud je my, partnerky v této nové roli podpoříme a doslova vysvětlíme, co od nich očekáváme. To, co může prohloubit vztah s dítětem je tedy i společně prožitý porod. Ne všechny ženy si umí představit muže při porodu, ale většina z nás se cítí lépe, pokud je náš partner během této důležité události přítomen.

Od muže se v současnosti očekává,

že se bude hned po porodu aktivně podílet při péči o dítě, aby co nejvíce odlehčil své ženě. Na jedné straně očekáváme, že finančně zajistí rodinu - uživí ji - a na druhé straně i zajistí péči o děti. Od jejich otců se nic podobného neočekávalo, a proto nemají adekvátní vzor z dětství. Nedivme se, že mnozí mladí muži jsou touto novou rolí znejistěni. Zvyklosti, tradice, právo i náboženství jim určovaly, aby byli hlavou rodiny a finančně zajistili rodinu. Dalším problémem jsou média, která nabízejí obraz muže jako hrdiny, tento kult úspěchu je v rozporu s tím, co běžný muž zažívá doma - často plní roli podřízeného v práci a doma také nepředstavuje hlavu rodiny.

Měkký otec

  • Rezignoval na tradiční privilegia muže, uznává ženy a je ochoten věnovat se rodině.
  • Pokouší se být neagresivní, jemný a rozvážný.
  • Pociťuje problémy při rozhodování, určování hranic.
  • V manželství s ním musí zpravidla žena přebírat vedení a řízení rodiny.
  • Otec tohoto typu dává potřebám dětí přednost před vlastními. Ve většině případů toto citové pouto vytváří vztah vzájemné lásky a účasti, ale rizikem je, že může své děti ovlivnit negativně tím, že je přehnaně chrání před zklamáním a neúspěchem a obírá je o možnost naučit se řešit problémy samostatně.

Despotický otec

  • Obávaný typ otce, nikdo v rodině ho nemá rád, strach, který plyne z jeho způsobu jednání, nedovoluje navázat s ním přátelský kontakt.
  • Despotismus se může projevovat tvrdostí, agresivitou, surovostí, ale může se skrývat i pod přívětivým zevnějškem.
  • Stává se, že despotického otce se snaží zmírňovat matka.
  • V případě despotického otce je třeba zdůraznit, že dcera, která měla se svým otcem negativní zkušenosti je ve své sebeúctě hluboko raněná, myslí si, že není hodna lásky Bude trávit život nevědomky jako oběť, protože si myslí, že si nic lepšího nezaslouží. Na druhé straně si některé dcery, které mají špatný vztah s otcem, vybírají za manžela protichůdné typy, než byl jejich otec, protože je to pro ně výzva.

Puntičkářský otec

  • I on bývá v rodině neoblíbený.
  • Svým chováním zpravidla kompenzuje nějaký svůj nedostatek, případně se takovým způsobem brání svému životnímu partnerovi, který ho v něčem převyšuje. Může to být i důsledek výchovy, v níž vyrůstal.
  • V takové rodině dochází často ke konfliktům.
  • Zejména pro syna je rozhodující, jak zachází otec s konflikty. Zejména jak se otec chová k matce, zda vidí úctu k partnerce nebo pohrdání, co se naučí o vztahu mezi mužem a ženou.

Nezúčastněný otec

  • Tráví většinu času z různých důvodů odděleně od rodiny. Často je to kvůli práci, syn se učí od otce, jakou hodnotu má pro něj práce, jestli si i přes pracovní nasazení najde čas na společné aktivity se synem. Bohužel, v případě nezúčastněného otce většinou ne.
  • Celý výchovný proces je v rukou matky, případně na prarodičích.
  • Jiná forma nezúčastněnosti otce plyne z jeho nezájmu o výchovu dětí a o kontakt s dalšími členy rodiny.
  • Je velmi důležité, aby se otec podílel na výchově svých dětí. Pro dobrý vývoj dítěte jsou nezbytní oba rodiče jako primární osoby, ke kterým si dítě vyvíjí vztah. Především u chlapců a dospívajících mladých mužů je přítomnost otcovského vzoru pro jejich vývoj výrazně nezbytná. Když v tomto období otec chybí, snaží se synové tento nedostatek kompenzovat buď v přehnaném mužském chování nebo mají deficity mužského chování.

Nenáročný otec

  • Má blízko k pohodlnému člověku, který se nerad angažuje.
  • Děti ho mají do jisté míry rady, protože od nich nevyžaduje běžné povinnosti jako jiní otcové.
  • Později však zjistí, že takový otec je nic nenaučí, s ničím je neseznámí, je pasivní.
  • Jeho pasivita však nemusí pramenit z lenosti či nedbalosti, ale rezignace na rodičovskou roli.
  • Děti se obvykle zajímají o práci svých rodičů. Synové v hrách napodobují práci otců. Otcové by měli své syny zvát na společné domácí práce. Tyto chvíle strávené s otcem při práci bývají často důležitou a krásnou vzpomínkou na období dětství a dospívání. Na druhé straně, muži, kteří zapojují své dcery do mužských aktivit (např. rybaření, lov) a podporují je v odvaze a průbojnosti, bývají mimořádně úspěšné v pracovním životě a mají subjektivně spokojený život. Takže pasivita otce rozhodně není na místě.

Milující otec

  • Je nejžádanějším typem otce.
  • Svou racionalitou doplňuje matčinu emocionalitu.
  • Dokáže odpustit i trestat, je spravedlivý a náročný na sebe a zejména na děti.
  • Má jejich důvěru a přirozenou autoritu, je spolehlivý.
  • Nevyvolává konflikty v rodině, právě naopak se je snaží rozumně řešit.

Jakýkoliv je ten váš tatínek,

je třeba konstatovat, že emocionální pouto dítěte s otcem v období dětství se stává základem citové stability, pocitu bezpečnosti a otevřenosti ke světu v celém pozdějším životě, bez ohledu na pohlaví dítěte.