Když otcové vychovávají děti

Datum článku: 20. 10. 2014

Výchova dětí je záležitostí obou rodičů. A v dnešní době se již otcové k výchově dětí staví jinak, než před pár desítkami let. Většina jich chce být při prvním ultrazvuku ještě nenarozeného miminka, při porodu a také se aktivně účastnit výchovy a někteří dokonce nastupují mateřskou dovolenou. V našem článku si popíšeme typy tatínků, jejich přístupy k výchově dětí a chyby, kterých se dopouštějí.

Když otcové vychovávají děti

Příliš přísný otec

I v dnešní době si mnoho tatínků buduje respekt prostřednictvím strachu. Jsou přesvědčeni, že pouze pokud se jejich dítě bude bát, vzbudí v něm autoritu. Není to pravda. I demokratickou výchovou založenou na vzájemném respektu, lze vychovat dobrého člověka. Pokud se dítě rodiče bojí, v pozdějším věku mu začne ze strachu lhát. Nikdy si s dítětem nevytvoříte důvěrný vztah, pokud mu budete dávat najevo, že ono je jen dítě a vy jste otec. Naopak, dítě si vás bude vážit, když ukážete svou citlivou stránku. Dokážete říci promiň, pochopit zdánlivě banální dětský problém, a nekřičet, nekřičet, nekřičet! 

Mnoho mužů před narozením dítěte trápí otázka,

jak moc se budou ve výchově podobat svému otce. Trápí to zejména ty z nich, kterým otcové věnovali příliš málo času, ale od nich vyžadovali tvrdou disciplínu a často je vystavovali kritice. S jejich výchovou nikdy nesouhlasili, možná dokonce otce v dětství nesnášeli a do očí mu tvrdili, že nikdy nebudou jako on. Ale když se sami stanou otci, někteří mají najednou pocit, že jen díky rodičovské "drezuře" se z nich stali dobří a čestní lidé. Řeknou si, že tato výchovná taktika zabírá a vědomě či podvědomě ji používají. Pokud jim pak dospívající dítě utíká z domu a tají své problémy, neumí pochopit, proč. Vždyť oni se jen snažili vychovat z něj pořádného člověka.

Naopak příliš flegmatický

Ve většině rodin si rodiče své role podvědomě rozdělí. Jeden je "špatný" a druhý je ten "dobrý." A čím více je jeden z nich přísnější, tím více je ten druhý mírnější. Shovívavost a pochopení jsou v každém vztahu dva z nejdůležitějších pilířů, netřeba si je však mýlit s flegmatickou. Nebo si otec řekne, že na výchovu je tu přece máma dítěte a on jí do toho nebude zasahovat. Nic však není pro dítě horší a potupnější, než když má pocit, že o něj otec nejeví zájem. Většinou je to problém rozvedených manželství, kde otec tráví s dětmi méně času než matka. Zvykne si tak na pohodlný život, případně si vytvoří novou rodinu a do výchovy také nezasahuje. Dítě bohužel hledá chybu v sobě a později, když celou věc pochopí, od otce se zcela izoluje.

Málo času na dítě

"Otec je živitelem rodiny a matka vychovatelkou dětí." Tento mýtus je bohužel zakořeněný ještě v mnoha mužích. Týká se to zejména těch, kteří sami toto rozdělení v rodině zažili. Není však nedostatek času často jen výmluva? Je samozřejmostí, že rodina z něčeho musí žít, hlavně když je maminka s dítětem na mateřské dovolené, ale každý dobrý otec si čas na dítě prostě najde. Ať to stojí, co to stojí."Utíkání" z domu může muž maskovat cokoliv. Workoholismus, problémy v manželském vztahu, neohrabanost v péči o dítě ..., důvodů může být mnoho. Pokud se dítěti nebudete věnovat a nevytvoříte si s ním citové pouto v raném dětství, je možné, že když se v jeden den rozhodnete svého potomka vzít do kina a čekáte na jeho bouřlivou nadšenou reakci, odmítne vás se slovy: "Ne, tati, nemám čas jít s tebou do kina. "Taková rána je velmi bolestivá a vaše ego zlomí mnohem více, než kdybyste vašemu prckovi měnili špinavé plenky.

Otec - trenér

Zejména z chlapců chtějí mít otcové budoucích fotbalisty, hokejisty či závodníky. Pokud má dítě o fotbal opravdu zájem, tatínek se často stává jeho druhým trenérem. Po zápase ho opravuje, radí, čímž může své pro sport nadšené dítě i pořádně znechutit. Nikdy nedávejte v této oblasti svému potomkovi nevyžádané rady, snažte se spíše o pochopení a podporu. Pokud bude vaše dítě potřebovat v něčem pomoci, samo se na vás obrátí se svou žádostí. Pokud chcete opravdu svému dítěti poradit, konzultujte jeho chyby raději s trenérem, než s dítětem samotným.

Otec se ztraceným životním snem

O to větší bývá jejich zklamání, pokud více, než kopání do míče, synátora zajímá umění či tanec, nebo z dcery bude místo lékařky kadeřnice. Rozčarování z promarněného snu pak někteří tatínkové kompenzují tvrdou disciplínou a nucením dítěte do aktivit, které ho vůbec nezajímají, nebo se o dítě, resp. o jeho nežádoucí aktivity, přestanou zajímat. Každý člověk má právo na rozvíjení aktivit, které mu jdou nejlépe. To, že váš syn nebude právník jako vy a váš otec a vaše dcera právnička, neznamená, že nemohou být o to lepšími malíři, zpěváky či vychovatelkami. Člověk s láskou dělá pouze to, co ho opravdu baví a na co má vlohy a vkládat do dítěte sny, které jste si sami nesplnili, není správné. Dítě potom může nést následky po celý život, kdy nebude spokojeno ani v práci, ani v osobním životě a to byste určitě nechtěli.