hrát si s dítětem v tomto jazyce, komunikovat s jinými rodiči, vyměňovat si zkušenosti, podporovat se a motivovat v náročném období a výsledky se rychle dostavují. Naše výsledky ukazují, že rodiny, které poctivě každý den komunikovali alespoň 20 minut, se postupně stávaly dvojjazyčnými v jejich každodenních aktivitách. Děti se do půl roku postupně rozvíjí a po roce už zvládají běžnou komunikaci v cizím jazyce. Jak je to možné? Rodiny ve výzkumu pracovaly s metodou vytvořenou psycholožkou, profesorky Trautem Taeschner z Univerzity v Římě. Děti se identifikovaly s postavami dvou rozkošných dinosaurů, jejichž příběhy si oblíbily nejdříve v divadelně-mimickém podání svých rodičů, a později jako minimuzikál či kreslenou pohádku na DVD. Následně každý příběh vylíčený jako divadélko, četly a poslouchaly elektronickou knížku, nahrávaly a posílaly kamarádům, vytvářely videa s příběhy a nakonec si své jazykové dovednosti otestovaly ve videokonferenci s jinou rodinou.
Mezi jednotlivými rodinami byly velké rozdíly v aktivitě, se kterou se pustily do učení, ale také se kterou komentovaly a popisovaly své úspěchy a neúspěchy. Na základě této aktivity se rozdělily rodiny do 4 skupin. Rodiny se slabou aktivitou (nesplnily základní požadavky stanovené na začátku výzkumu), rodiny s nízkou aktivitou (splnily minimální a doporučené podmínky), rodiny s dobrou aktivitou (rodiny byly aktivnější než se očekávalo, ale měly z času na čas větší nebo menší přestávky v aktivitách ) a výjimečně aktivní rodiny. Tato poslední skupinka rodin byla namotivovaná a během celého období vykazovala vysokou aktivitu. Z povinných 20-ti minut denně se u nich postupně cizí jazyk začal používat stále častěji a častěji díky aktivitě "Jazyk v reálném životě". Během této aktivity byly rodiny motivovány využívat naučená slovíčka a fráze z příběhů v reálném životě - při ranním oblékání, cestě do školky, či ze školky, hraní na hřišti, vaření, koupání či při večerním ukládání se do postýlek. Děti rodičů z této kategorie jsou schopny běžné plynulé komunikace v cizím jazyce, vytvářejí si vlastní příběhy a jsou sebejisté v rozhovorech.
Když mělo vaše dítě rok a říkalo první slova, tak jste se z nich těšili - přestože nebyly vysloveny správně. Když řeklo první větu - také jste se těšili a nekorigovali jste gramatickou správnost vysloveného. Dovolte dětem vyprávět, aniž byste jim opravovali chyby. Pokud máte potřebu chyby opravovat, udělejte to nenápadně: Zeptejte se vašeho dítěte v cizím jazyce: Myslel sis - a zopakujte větu gramaticky správně, případně použijte potvrzující výpověď v cizím jazyce "ano mluvíš ... a správné znění věty". Pamatujte, časté a okaté opravování chyb ukazuje dětem, že neumí mluvit, začnou se stydět, ztrácejí motivaci a chuť vyprávět, až nakonec přestanou s námi v cizím jazyce komunikovat.
a komunikuje s vámi na běžné úrovni (v našem výzkumu ty nejlepší rodiny konstatovaly toto stadium cca. po roce až 14. měsících učení), nepřestávejte! Jen teď všechno začíná. Dětské knížky a encyklopedie v cizím jazyce, odpovídání na otázky: Mami jak se to řekne? Hledání a listování ve starých slovnících. Děti překvapí tím, jak míchají jazyky, jak si tvoří vlastní zkomoleniny slov, jak se vyjadřují. Stále více rodin se přidává a s radostí konstatuje, že celá ta námaha se vyplatila a děti si najednou "si otevřely hlavičku novému jazyku" a pohybují se v něm přirozeně.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.