Při hrách jako např. "Člověče nezlob se" se dítě učí prohrávat, soutěžit, ale také hrát v kolektivu. Ale nejdůležitější je, že hra poskytuje prožívání radosti, která přináší žádoucí psychologický a fyziologický prospěch. Stejně jako pozitiva, tak existují i negativní důsledky různých her. Více se tomu budeme věnovat v druhé polovině článku při počítačových hrách. Při těch klasických jako např. hra s panenkami u dívek je riziko vytváření negativních hodnot / např. Barbie /. Může pozitivně působit při vytváření anorexie nebo bulimie jako vzor. Proto je dobré zvážit, do jaké míry preferovat určité hry a kdy je lepší zaujmout dítě něčím jiným.
Do tří let se většinou dítě hraje samo, což znamená, že při tom nepotřebuje přítomnost jiných osob. Ve věku tří let si děti hrají paralelně, když si hrají vedle sebe a mohou se také napodobovat, ale v podstatě mají samostatné hry. Teprve pak dochází ke hře, která má znaky interakce. Tyto vývojové
stupně jsou však pouze orientační a závisí také na vztazích mezi dítětem a rodiči, stupně mohou posouvat takéstírat.
• Funkční hra, která zahrnuje určité jednoduché pohybové schopnosti, jako např. kopání nebo
tleskání.
• Fiktivní hra působí na fantazii dítěte. V jeho přítomnosti ožívají předměty nebo získávají různé nadpřirozené nebo lidské vlastnosti.
• Receptivní hra může působit ve stejném období jako hra fiktivní, kdy poslouchá příběh nebo sleduje příběh na obrázcích.
• Konstruktivní hra obsahuje kreslení, hraní si s kostkami nebo jinými materiály.
Je stejně pozitivní? Hry na počítačích mohou být různé, jsou akční, ale i naučné, strategické ale i dobrodružné. Stejně jako pohádky dokáží dítě vtáhnout do fantastického světa. Stejně jako jiné hry poskytují prožívání radosti, je třeba při nich přemýšlet a cvičit si pozornost. V některých zemích dokonce vyvinuli počítačové hry, které pomáhají při učení. Existují např. hry, které pomáhají při rozšíření slovní zásoby při nauce cizích jazyků. Počítačová hra má však kromě pozitivní stránky hodně negativ. Podle odborníků způsobuje odklon dětí od společenských kontaktů. To může mít různé negativní důsledky na proces socializace, na vytváření kamarádských vztahů, na sociální učení a úbytek hraní se v přírodě. Stejně jako sledování televize neumožňuje rozvoj zrakové představivosti, ta se dá dosáhnout např. čtením příběhů nebo hrou "na někoho a někde". Dalším důvodem může být rozvoj agresivity u dítěte, sklon řešit konflikty "akčně" jako ve hře a tím prohlubovat sociální izolaci problematickými vztahy. Nejvíce ohroženy jsou hyperaktivní děti a děti, které mají sklon k násilí a z jiného hlediska i děti, které mají zdravotní problémy jako např. špatné držení těla.
pokud rodič dokáže u dítěte dosáhnout dobrovolné skloubení obou typů her, nejen individuálního ale i skupinového charakteru a samozřejmě nejen doma, ale i v přírodě.
Autor: Lenka KostkováJakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.