Na co nezapomenout při užívání antibiotik?

Když se po druhé světové válce antibiotika rozšířila po světě, vypadalo to, že ve válce proti choroboplodným zárodkům lidstvo definitivně zvítězilo. Nadměrné užívání těchto léků však brzy způsobilo, že mnohé bakterie se proti antibiotikům staly odolnými. Je tedy třeba vymýšlet stále nové generace těchto léčiv, aby dokázaly likvidovat bakterie s výjimečnou schopností přežít.

Ve více než polovině případů jsou předepsány antibiotika nevhodná.

Je dokázáno, že v zemích, kde se antibiotika předepisují méně často, například v Nizozemsku či ve Skandinávii, mají s jejich rezistencí i méně problémů. Nesprávné a opakované užívání antibiotik, to jsou podle odborníků dvě nejčastější příčiny, které způsobují nárůst odolnosti choroboplodných zárodků proti těmto léčivům. Tendence nedodržovat pokyny lékařů při léčbě je zejména mezi mladými lidmi. Navíc se odhaduje, že ve více než polovině případů se antibiotika předepisují nevhodně.

Bezdůvodné užívání vede k neúčinnosti

Podle odhadů se až 80% antibiotik používá k léčbě infekcí dýchacích cest. Jenže platí, že infekce dýchacích cest je v 90% případů virová. Antibiotika však na viry nepůsobí! Nejčastější otázkou, kterou tedy lékaři, a to zejména pediatři, řeší ve svých ambulancích, je to, zda onemocnění způsobil virus nebo bakterie. Bezdůvodné použití antibiotik činnost imunitního systému oslabí a navíc vede k jejich neúčinnosti.

Při jednoduchých příznacích infekcí dýchacích cest jako teplota, kašel, rýma či bolesti krku by se měli pacienti léčit doma sami. Při virovém původu onemocnění odezní zvýšená teplota do tří dnů a antibiotika jsou naprosto zbytečná. Lékaře je třeba vyhledat, až když horečka neklesá, pacient vykašlává nebo smrká žlutozelené hnisavé hleny, má velké bolesti hlavy, potíže s dýcháním a závažný kašel.

Rozpoznat virovou a bakteriální infekci

Lékař dokáže podle některých projevů onemocnění rozpoznat, zda jde o virovou nebo bakteriální infekci. Vedle horečky je to například přítomnost hnisu, zbarvení hlenů, zkušený odborník to umí rozeznat i podle typu zarudnutí sliznice, nálezu, který slyší na průduškách a srdci. Nejpřesnější je však vyšetření vzorků stěrů v laboratoři, kde se dá zjistit dokonce i citlivost mikroorganismu na konkrétní druh antibiotika. Různé typy antibiotik působí jen na jistý druh mikroorganismů a ideální antibiotikum by mělo likvidovat výlučně původce infekce a minimálně ovlivňovat zbytek organismu. Při závažnějších infekcích jsou však lékaři nuceni nasadit širokospektré antibiotikum, které působí na více typů bakterií.

Mnozí lékaři, zejména dětští, mají k dispozici tzv. CRP přístroj, který dokáže z kapky krve z prstu za několik minut určit hladinu citlivého ukazatele zánětu, který je typický pro bakteriální infekci. Pokud si odborník není jistý, vyplatí se počkat, jak se nemoc vyvine. Mnozí pacienti však na lékaře tlačí, aby jim hned na úvod předepsal "něco pořádného", protože se potřebují rychle vrátit do práce, do školy.

Přírodní antibiotika - první volba v prevenci

Antibiotika jsou výborným lékem, pokud se předepíší důvodně a užívají se správně, což znamená v předepsaných intervalech, ale i dobrání celé dávky, přestože pacient se cítí lépe. Mohou začít účinkovat i v období dvou-tří dnů, tehdy již často nespokojený nemocný opět sedí v ambulanci lékaře a požaduje výměnu léků.

Při léčbě antibiotiky, nakonec, nejen při nich, je třeba dodržovat čas a dávkování, aby se v krvi udržovala stálá hladina účinné látky. Nepříznivě ji může ovlivnit i zvracení. Lékaři o tom, i o případném vynechání dávek, je třeba raději upřímně říct. Novější typy antibiotik mají 12 - až 24hodinovou účinnost, penicilin se dávkuje každých osm hodin a jen málo druhů je třeba užívat v šesti hodinových intervalech. Není také pravda, že antibiotika nemohou užívat těhotné a kojící ženy, musí však jít o přípravky, kde jsou vyloučeny účinky poškozující plod. Například kojící matka s těžkým zánětem prsou vyřeší svůj problém jedině s pomocí antibiotik.

Samozřejmě antibiotika mohou mít i nežádoucí účinky. Nejčastěji jde o trávicí problémy, možné průjmy způsobené tím, že se eradikují i přátelské bakteriální kultury, které patří do těla. I proto se doporučuje s antibiotiky, nebo po jejich dobrání, ve zvýšené míře konzumovat probiotika. Dlouhodobé a opakované užívání antibiotik může způsobit sníženou obranyschopnost, dokonce pokles některých vitaminů a minerálů v těle. Nadužívání antibiotik se připisuje i nárůst alergických reakcí.

Mezi přírodní antibiotika patří česnek, cibule, med, echinacea nebo čajovníkový olej, aloe či skořice. Navzdory úctě k matce přírodě je třeba říci, že chemická antibiotika jsou účinnější a při vážných infekcích mají opodstatnění. Dary přírody jsou však první volbou v prevenci.

Superlék vznikl díky nepořádku

Náhoda chtěla, aby jeden z důležitých objevů 20. století vznikl díky nepořádku. Lékař skotského původu Alexander Fleming prožil krušné roky svého života ve Francii, kde při ošetřování raněných vojáků jen bezmocně přihlížel, jak jejich infekční nemoci sečou jednoho za druhým. Rozhodl se aktivně bádat po substanci, která by hubila choroboplodné zárodky. Dny trávil v očkovací laboratoři, kde vyhodnocovat kmeny bakterií v Petriho miskách, které se snažil zničit pomocí různých látek. Úspěch však nepřicházel. Byla to náhoda, že se jednoho dne rozhodl uklidit svůj pracovní nepořádek v laboratoři, znovu si protřídit jednotlivé misky. Některé zapomenuté, na nichž rostly kolonie stafylokoků, jej zaujaly. Byly totiž jakoby "plíseň". Zlikvidovala je běžná plíseň, jaká se nachází v našem prostředí - Penicillium notatum. Narostla na zapomenutém krajíci chleba s džemem, na ovoci, na povrchu delší dobu otevřeného jogurtu. Šťastnou náhodou se svět ocitl na pokraji vítězné penicilinové éry, ale tak jednoduché to nebylo. Obyčejné přikládání plísně na infikované rány pacienty nezachránilo, přípravek bylo třeba vyrobit chemickou cestou. O to se až o několik let později přičinila 2. světová válka.

comments powered by Disqus