Žíly na nohách to nemají jednoduché. Krev se z dolních končetin musí doslova vyšplhat proti působení gravitace jeden a půl metru nahoru, směrem k srdci. Jenže žíly patří do nízkotlakého systému těla a na rozdíl od tepen mají tenkou, svalově slabou stěnu. Transportu krve tedy pomáhá několik mechanismů, z nichž nejvýznamnější a nejúčinnější je tzv. svalově-žilní pumpa. Jinými slovy: Do pumpování krve směrem nahoru se pilně zapojují i svaly, především lýtkové. Při přirozeném pohybu se svaly v pravidelných intervalech stahují a stlačují žíly, čímž krev vytlačují nahoru. Když se svaly uvolní, příslušné části žil se plní krví. Vždyť proto se svalstvu nohou říká i "periferní srdce"! Zpětnému toku krve, tedy tomu, aby krev "nepadala", zabraňují žilní chlopně, které fungují podobně jako klapky ventilu.
Chronická žilní nedostatečnost znamená, že krev v nohou neproudí tak, jak má. Stěny žil povolí, rozšíří se a žilní chlopně přestanou dovírat. Krev se v rozšířených žilních váčcích začne hromadit, část se dokonce vrací zpět. Porušená vnitřní stěna žil způsobuje únik tekutin do okolní tkáně, což je příčinou otoků až zánětu podkoží.
Méněcennost žilních stěn může být podmíněna věkem, zvýšeným žilním tlakem, můžeme ji zdědit, ale výrazně ji podporuje životní styl - dlouhé sezení, stání, kouření, nedostatek vlákniny, obezita. Své udělá i těhotenství přinášející hormonální změny a nárůst hmotnosti, ale i užívání antikoncepce, menopauza a podobně. Proto problémem křečových žil trpí dvakrát častěji ženy. Mimochodem, je to typicky lidská choroba, kterou zvířata neznají, ale netrpí jí ani primitivní národy v Africe či na ostrovech v Pacifiku. Je to dáno tím, že prakticky neznají sedavý způsob života.
Vrozené rizikové faktory jako dědičná dispozice, pohlaví či věk se ovlivnit nedají.
Získané - nedostatek pohybu, vlákniny, kouření, obezita, nošení stahujícího šatstva, bot na vysokém podpatku či překládání si nohy přes nohu - však ano.
Při všech formách žilních onemocnění je možné ovlivnit a zmírnit jen příznaky již existujícího onemocnění, samotné příčiny se odstranit nedají. Jednou z nejčastěji využívaných metod - v létě nepříliš pohodlná - je kompresivní léčba pomocí punčoch a bandáž pomocí kompresivních obinadel. Když totiž končetinu pod tlakem obepneme, žílové chlopně se stanou domykavými a krev se v žilách přestává hromadit. Systémová léčba, tedy užívání léků, venotonika, řeší problém zevnitř, zpevňuje stěnu žil, zlepšuje podmínky krevního oběhu.
Farmakologická léčba může včas zastavit nebo zmírnit komplikace spojené s tímto celoživotním onemocněním. Přípravků tohoto druhu je na našem trhu dostatek, několik jsou dokonce volně prodejné. Lokální léčba s pomocí gelů, krémů a sprejů působí na žilní systém jen povrchově a nepříjemné příznaky nemoci zmírňuje pouze krátkodobě. Laser, sklerotizace, podtlaková radiofrekvence či operační řešení jsou již radikálnější alternativy odstranění křečových žil. Důležitou součástí léčby je změna životního stylu: cévní cvičení chodidel, omezování dlouhého stání, sezení, vyhýbání se koupání v horké vodě, pobytu v sauně, dokonce i depilaci horkým voskem i všem jmenovaným ovlivnitelným rizikovým faktorům. Cévní systém trénují masáže studenou vodou, např. ve sprše, a v době oddychu je dobré dát si nohy vícekrát denně na 5-10 minut do vyvýšené polohy - nad úroveň srdce.
Vrozené:
- zděděná dispozice
- pohlaví (dvakrát častěji ženy)
- těhotenství
- věk
Získané:
- Nedostatek pohybu
- Obezita
- Kouření
- Málo vlákniny ve stravě (chronické zácpy)
- Nošení stahujícího šatstva, bot na vysokém podpatku
- Užívání hormonální antikoncepce
- Překládání nohy přes nohu
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez předchozího písemného souhlasu zakázáno.
Stránka Naše návody používá cookies. Více informací zde.